zpět
26. 4. 2018

ŠANCE PRO ARCHITEKTURU (Architektura v moderní době XVI)

Urbánní veřejný prostor je místem, kde jsou konzumovány benefity, které poskytuje město jako svůj raison d’être – materiální požitky, jako je například hromadná doprava, bezpečnost nebo příležitost k  výdělku, potažmo obživě, stejně jako společenské, kulturní a sociální zážitky. Ve veřejném prostoru jedni nabízejí a poskytují benefity a zážitky, zatímco druzí je přijímají a užívají si je, ať už se jedná o tradiční vymoženosti (obchod, služby, divadla, sportovní zařízení, galerie), o neformální společenské a kulturní aktivity (happeningy, pouliční divadlo a street art, komunitní „plácky“ a hřiště, bleší a farmářské trhy), nebo o tradiční promenády o svátečních dnech.

Předmětem konzumace jsou také sociální kontakty, lokální identita nebo sdílené každodenní společensko-kulturní zážitky, třeba setkání se sousedy při nakupu, dříve u studny. Urbánní veřejný prostor ovšem také interpretuje – fyzicky i mentálně zprostředkuje, zpřístupňuje konzumaci vyjmenovaných benefitů, požitků a zážitků. Zprostředkovány a zpřístupňovány jsou přitom společensko-kulturní aktivity a městské benefity, které se odehrávají jak v přilehlých budovách, tak v otevřeném veřejném prostoru. Fyzicky i mentálně jsou přitom takto zpřístupňována i stavitelská díla přilehlých budov, které samy o sobě sama poskytují benefity a zážitky.

Veřejné prostranství veřejný prostor samo o sobě nedělá: posezení na rušné městské třídě je něco jiného, než posezení v parku – i když v obou případech v trávě …

Tři v jednom

Rozhraní mezi komunikací benefitů a komunikací ve smyslu zprostředkování je ve fyzickém veřejném prostoru situační a časové spíše než prostorové, snad jen v „koncových“ polohách veřejného prostoru uvnitř přilehlých prostranství a budov dominuje komunikace benefitů. Častější je situace veřejných prostranství, které v jedné chvíli zprostředkují konzumaci benefitů, poskytovaných přilehlým parkem nebo produkovaných uvnitř veřejné budovy, a v jiné se stávají místem konzumace požitků, které nabízí farmářský trh, zážitku pouličního divadla nebo sebevyjádření při politické demonstraci. V řadě případů je rozhraní ještě méně ostré. Nabízí se dokonce i úvaha o trojí povaze funkčního vztahu urbánního veřejného prostoru a předmětné urbánní komunikace: ulice je místem, kde je konzumován benefit městské dopravy a zároveň ulice konzumaci urbánní funkce městské dopravy zprostředkuje.

Veřejný prostor funguje i tam, kde si s veřejným prostranstvím lámali hlavu jen do té míry, že zrušili chodníky: amsterodamská ulice je plná urbánních benefitů všeho druhu, které zároveň zprostředkuje, a zároveň zásobuje.

Doprava po městě – pružná, dostupná a rychlá, protože (mimo jiné) na krátké vzdálenosti – ovšem není benefitem sama o sobě. Její přínos spočívá v tom, že „zásobuje“ různé jiné urbánní funkce potřebnými „komoditami“: surovinami, pracovní silou, zbožními statky, návštěvníky …

Konzumace místo zásobování

Kassel, Documenta 2007: mediační, zprostředkující role veřejného prostoru ve vztahu k architektuře a urbánní struktuře

Produkce, poskytování, přijímání a výměna benefitů, požitků a zážitků, jejich zprostředkování i zpřístupnění se bez zmíněného zásobování neobejdou. Kromě dopravy lidí do míst, kde jsou potřeba, a do míst, kde jsou saturovány jejich potřeby, a také kromě surovin, výrobků i zboží zásobování zahrnuje také energie, elektronická komunikační média, vodu pitnou, užitkovou i znečištěnou. Ve vztahu k fyzickým médiím, tedy energiím, vodě, odpadu, ale i přenosu dat, stejně jako ve vztahu k dopravě věcí i osob urbánní veřejný prostor ovšem od poloviny 20. století postupně přestává být platformou urbánní (komunikační) funkce zásobování. To se dnes – na rozdíl od středověku, kdy splašky tekly stružkou uprostřed ulice a zdrojem vody byla obecní studna na náměstí – odehrává převážně mimo veřejný prostor. Mizí z něj i zásobování obchodů zbožím, pokud se odehrává v době, kdy se v něm většina obvyklých uživatelů nevyskytuje (nad ránem). Ve vztahu k zásobování energiemi, vodou a „surovinami“ se vzhledem k jejich „segregaci“ prostorové nebo časové veřejný prostor postupně stává především místem konzumace benefitů, které poskytuje jejich komfortní distribuce a snadná dostupnost. Přitom povaha těchto benefitů je sociální a kulturní (v širokém slova smyslu) spíše než materiální. Aktuální přístupy k veřejným prostranstvím však takovou příležitost využívají jen částečně.

Michal Šourek

Série: Architektura v moderní době

Související články