Koronavirus a my – druhý týden

V neděli 22. března večer Česká republika za sebou měla první týden karantény – a první úmrtí v souvislosti koronavirem. Ve stejnou dobu, hodinu po poledni místního času projela v Nome na Aljašce cílem 48. ročníku závodu Iditarod s deseti psy, zapřaženými do saní, Kaci Muringer, aby získala slavnou trofej – Červenou lucernu. Na bezmála tisícimílové trati zasněženou aljašskou divočinou Kaci strávila 13 dnů, 22 hodin, 29 minut a 45 vteřin.

Počasí bylo letos výjimečně příznivé – žádná sněhová bouře; i tak za nocí, teplota klesala ke čtyřiceti stupňům pod nulou. Do cíle Kaci dorazila jako poslední z 57 musherů. Červená lucerna ale není cena útěchy. Od prvního ročníku závodu na počest psovodů a jejich psů, kteří v roce 1925 dopravili do odříznutého Nome vakcínu proti epidemii záškrtu, zapálená lucerna znamená „muži (a ženy) a jejich psi jsou na trati!“ Iditarodská Červená lucerna je oceněním vytrvalosti a odhodlání dosáhnout cíle bez ohledu na neočekávané překážky.

V pátek 27. března jinou červenou lucernu pro svět, šokovaný koronavirem, zapálil papež František. V dešti přešel liduprázdné fórum Svatého Petra a s dřevěným morovým krucifixem ze 16. století za zády přednesl netradiční Urbi et orbi: „Zjistili jsme, že jsme na jedné lodi, všichni zranitelní a zmatení, ale zároveň také důležití a potřební.“ Ocenil lékaře, sestry, zaměstnance supermarketů, úklidové pracovníky, pečovatele, pracovníky v dopravě, policisty a dobrovolníky: „Oni, nikoliv bohatí a mocní, píší rozhodující události naší doby.“

Jak si kdo vede

Nevím, jaký je vztah Angely Merkel ke katolické církvi a k otci Františkovi. Připadá mi ale, že Německo každopádně naplňuje jeho slova v praxi, jak jen je to možné: bez paniky a hysterie, s nasazením ochrany těch, kteří pracují v první linii, a s veškerou představitelnou péčí o vážně nemocné.

Amerika „is great again“. V počtu pozitivně testovaných už předhonila Čínu [sic!], ale hlavně – její ekonomika je v panice. Například výkonnost titulů indexu S&P 500 (mezi nimiž mají převahu americké firmy) padá bezprecedentním tempem: minus 35 % za třicet dnů. To je víc než polovina celkového propadu během „credit crunch“ i během splasknutí „dot com bubliny“ – a padá dál.

Itálie a Španělsko Spojeným státům dýchají na krk, pokud se počtu pozitivně testovaných týče – a šokují denními počty zemřelých, které jsme doposud byli ochotni akceptovat leda v případě Afriky.

Česká republika si nevede špatně. Zvlášť v posledních dnech se horečně testuje, zdravotnictví pracuje tak dobře, jak jen je možné, počty infikovaných jsou relativně nízké, obětí zatím relativně málo. Proč mi ale připadá, že za tím je takové to „čecháčkovské přikrádáni“? Nemocnost, natož oběti nelze podceňovat, praktickou otázku „co bude“ ale také ne – od demokracie, základních práv a svobod až po přízemní „z čeho budu žít“. Jeden praktický příklad: „Živnostníky finančně podpoříme. …“ Ne, nepodpoříme je, ale pár měsíců nemusí elektronicky evidovat tržby. Nepochopil jsem něco, nebo je to „víme, že šidíte; tak teď šidit můžete“ v ptydepe finanční správy? To není už jen ubohost, to je urážka.

Populární „ekonom“ nás opět oslovil, aby nám sdělil, že z karantény vyjdeme posílení – například díky poklesu počtu obětí dopravních nehod, který kompenzuje počet úmrtí na Covid-19. Škoda, že si to nepřečtou v Lombardii! Útlum průmyslové produkce je i omezením emisí – to má zase podle něj znamenat záchranu tisíců dětí, které by jinak zabilo znečištěné životní prostředí.

Pokles životní úrovně populace žijící na hranici chudoby zdraví ovšem také neprospívá: jsme schopni předejít mu? Peníze jsou na prvním místě ještě víc než jindy. V médiích ani na sociálních sítích, pokud mi něco neuniklo, doposud nikdo nepoložil otázku „Jak to vlastně řeší v Číně a v USA?“ Kdo a z čeho platí léčbu, ale i testování lidí, kteří nemají potřebné zdravotní pojištění? V Americe jsou to desítky miliónů lidí, v Číně skoro všichni: že by nikdo z nich nepocítil příznaky onemocnění je stejně nepravděpodobné, jako že by všichni takoví byli schopni zaplatit si testování a léčbu ze svého …

Život v novém světě

Svět se chystá na finanční injekce v hodnotách o řád, možná o dva vyšších, než během recese 2008 – 2012. Každý dospělý Američan do tří týdnů dostane z federálních zdrojů 1 200 dolarů, rodina se dvěma dětmi 3 400 a každé dítě pod 17 let věku 500 dolarů. Podnikům mají být kompenzovány ekonomické důsledky utlumení produkce v důsledku karanténních opatření – v Americe, v Evropě i leckde jinde. Rozdělování obrovských částek ovšem těžko může nepřipomínat říkanku o myšičce, co vařila kašičku: „Ten plakal, ten skákal, tomu málo, na toho se nedostalo, a ten maličký šupky-hupky do komůrky, tam se vyplakal.“ Nespravedlnost půjde napříč státy i napříč Evropou. Například v Rakousku mají podnikatelé docela nadějnou budoucnost, v Česku čím menší firma, tím horší vyhlídky – a v Maďarsku už klíčové podniky obsadila armáda.

Dne 4. března měla Itálie 3 089 pozitivně testovaných a 107 mrtvých. Evropa tou dobou ovšem řešila klimatický zákon a uhlíkovou neutralitu v roce 2050; na konferenci v Bruselu hřímala Greta Thunberg. Dnes Greta alarmuje svět internetovými semináři: absolvoval někdo nějaký? Klimatický aktivismus má jedno společné s většinou aktuálních strategií proti koronaviru: iluzi jednoho správného řešení, které problém – ať už jakýkoliv – vyřeší. V případě klimatického alarmismu tahle iluze škodila – tím, že odčerpávala zdroje pro jiné aktivity, neméně závažné, spíš závažnější pro udržitelný život na Zemi, potažmo pro udržitelnou existenci lidstva. V případě koronavirových politik zase za diletantskými moderními strategiemi zůstávají zbytečně mrtví a budou zůstávat lidé, žijící v chudobě i v bídě. Koronavirus nevymýtíme jako neštovice, ale takého ho většinou „nepřechodíme“ jako obyčejné zimní nachlazení. Musíme se naučit s ním žít: hygienicky, s podporou léků, které zatím nemáme, a také ekonomicky.

Bude to mimo jiné velká zkouška pro práva a svobody, které my v Evropě bereme jako samozřejmost – a velká příležitost pro nové technologie, v první řadě pro informační a komunikační technologie. Bude to restart, ale spíš teprve ostrý start nakupování po internetu, internetové konference a vůbec spolupráce na dálku, výuky po internetu, diagnostiky po internetu, … internet věcí. Karantény naučí používat tyto služby i doposud zatvrzelé odpůrce – a poskytovatelé si nás jistě dokáží udržet i potom. A před tím? Kolem inteligentních karantén bude nejdřív mnoho povyku a obav z fenoménu big brother. Srovnání s těmi fyzickými ale brzy ukáže, co je menší zlo. Odpor proti automatickému měření rychlosti jízdy si také dnes hýčká už jen málokdo.

Faktomluva naší doby

Tak zvaná čtvrtá průmyslová revoluce – „Průmysl 4.0“ – je v některých oborech skutečností, v řadě jiných ale stále jen mlhavá utopie, například ve stavební výrobě. Podmínky pro start „Stavebnictví 4.0“ jsou příznivé. Nedostatek manuálních pracovníků je realitou už posledních několika let, epidemie a její doznívání ho ještě prohloubí. Věřme, že až na úroveň, která bude motivovat k vývoji nových technologií, zvyšujících produktivitu práce namísto dovážení nekvalifikované pracovní síly ze stále vzdálenější zemí. O tom, že stavební rozvoj je polem neoraným, pokud se inovací týče, není pochyb. Za vše hovoří produktivita stavební výroby, která už půl století stagnuje (produktivita v jiných sektorech ve stejném období vzrostla čtyřikrát, v zemědělství osmkrát). Dojemným atributem této situace jsou železářské kleště. Ty, které se dnes na stavbách používají k vázání výztuže železobetonových konstrukcí, jakoby z oka vypadly těm, které na svých stavbách vídal Auguste Perret …

Svět je v apokalypse – co s tím mají společného železářské kleště?! Především, apokalypsa je jenom v mediálním prostoru, nejvíc v některých bublinách na sociálních sítích. Skutečný život jde dál, i když někdy jinými cestami; i smrt patří k životu. Švédský lékař Hans Rosling většinu svého života zachraňoval nebo zlepšoval životy nejpotřebnějších. Dospěl přitom spolu se svým synem a snachou ke zjištění, která zpracoval v knize, jež u nás vyšla pod názvem Faktomluva. Podle jejích autorů jsou věci ve skutečnosti většinou o dost lepší, než se má za to. A byly by ještě lepší, kdybychom respektovali fakta a pracovali s nimi! Lidé ale většinou s fakty pracují jen špatně – část skutečnosti přehlížejí, jejich uvažování je v zajetí negativity, mají tendenci předpokládat, že to, co se dělo doposud, bude se dít i dál, jejich úsudek zatemňuje strach, nevnímají měřítko, zevšeobecňují, události chápou jako osudové, pracují s fragmenty namísto s celkem, svalují vinu na druhé a vnímají věci jako naléhavější, než ve skutečnosti jsou. To je sdělení Roslingových.

Česká vláda požádala v roce 2019 Olu Roslinga (otec Hans zemřel v roce 2017) o přednášku. Ten pozvání přijal pod podmínkou, že následující den vystoupí také před veřejností, která bude mít vstup zdarma. Přednáška pro veřejnost proběhla v létě minulého roku. Poučili jsme se? Daří se nám vyvarovat se aspoň některých chyb při práci s fakty o aktuální situaci?

V době pražské přednášky Oly Roslinga se svět připravoval na klimatickou apokalypsu, dokonce znal i její datum: 2030. Roslingové ovšem uvádějí s jednou výjimkou jiných pět globálních nebezpečí, která by nám měla dělat starost – na rozdíl od pseudonebezpečí, která jsou jen projevem mizerné práce s fakty. Na prvním místě uvádějí pandemii, dále finanční kolaps, třetí světovou válku, klimatickou změnu (tak přece) a extrémní chudobu.

Pro zmírnění klimatické změny aktuálně děláme nečekané maximum. Spolu s odstavením třetiny globálního ekonomického výkonu jsme snížili emise o bezmála také třetinu, a to hned, ne postupně podle pařížských a jiných protokolů! O to naléhavějšími se stává většina ze zbývajících hrozeb. Extrémní chudoba – ano, lidé bez práce chudnou, chudí zpravidla chudnou víc, než ti méně chudí. Finanční kolaps – když se „rozhazují peníze z vrtulníků“, stát se může cokoliv. Snad jen ke globálnímu válečnému konfliktu máme stále stejně daleko – nebo blízko.

Jaké trajektorie nás čekají?

Před týdnem se utlumení české ekonomiky týkalo velké části obchodů a služeb (necháme-li stranou školy, divadla, biografy, sportovní zařízení, …). Řada z nich nařízení obchází tím, že má otevřeno jen pro podniky a živnostníky, často hledají cestu k výkonům na dálku. Řada obchodů přechod zvládla. Rohlíku konkuruje kdejaký maloobchodní řetězec a všichni nestíhají rozvážet, protože mají víc objednávek, než stačí odbavit – a to je dobré znamení, pro začátek určitě. Děti a mládež se učí on-line: je to pro ně daleko menší zábava, než bychom od digitální generace čekali, a je to daleko náročnější práce pro učitele, než jsme si dokázali představit. A zdá se také, že se po počátečním „black-outu“ přece jen zvyšuje intenzita provozu na silnicích a v ulicích.

Na druhou stranu mladoboleslavská Škoda přerušila (zatím) na tři týdny výrobu, přestože nemusela. Je to projev společenské a sociální odpovědnosti bez ohledu na ekonomickou újmu, nebo náskoku v know-how, jak získat finanční kompenzace?

Zpomalování ekonomiky už je realitou. Jen v rámci oboru nemovitostního a stavebního rozvoje významní hráči hlásí snižování provozních nákladů a počtů zaměstnanců i omezování investic. Je to panika, která brzy odezní a vše se vrátí do starých kolejí, anebo prozíravost? Je to plošná tendence, nebo se trajektorie jednotlivých segmentů ekonomiky oddělí?

Michal Šourek