Dan Jiránek, primátor Kladna: průmyslové brownfieldy jsou hrozbou i šancí

Kladenský primátor Dan Jiránek vidí problematiku nevyužívaných průmyslových staveb hlavně očima komunálního politika – tedy velmi střízlivě. Konverze takových objektů na Kladensku totiž dnes představuje především nutnost zbavit je ekologických zátěží, což je záležitost dlouhodobá a finančně náročná. A další náklady si vyžádá jejich napojení na dopravní síť, protože bez toho se nové funkce pro průmyslové dědictví Kladenska budou hledat velmi obtížně.

Industriální brownfieldy jsou u vás na Kladensku určitě velkým tématem?!

Spíše problémem. A opravdu velkým. Tím více, že brownfieldů jako takových máme opravdu hodně a různorodých. Je to tedy vlastně více problémů. Co se samotného industriálu týká, jsou to dvě skupiny – dědictví po hutích a po důlní činnosti. To druhé představují hlavně haldy. Tady nemá cenu mluvit o nějaké konverzi, jde o to, v jakém stavu tyto lokality vrátit zpět přírodě. Existují snahy vrátit je do původní podoby, ale trochu paradoxně přírodovědci stojí o to, aby taková rekultivace byla rozsahem co nejmenší. Na těch haldách se totiž objevila naprosto unikátní přírodní společenství.

No tak přinejmenším problém hald máte vyřešen!

Nemáme. Vedle těch hald totiž žijí lidé a my musíme zajistit, aby to prostředí kolem bylo snesitelné. A s tím souvisí i jistý problém bezpečnostní. Ono se v těch minulých dobách těžilo dosti nehospodárně, ty haldy jsou plné uhlí – hrozba, že začnou hořet, je dosti reálná. Nějaká rekultivace už proto bude nutná i přes ta přání biologů.

Trochu to připomíná spory s památkáři …

Ano, ovšem v takových případech musíme všichni hledat přijatelný kompromis. Přenechat tyto záležitosti jen odborníkům tak úplně nejde. Někdy jsou hodně konzervativní a raději by například nějakou památku nechali spadnout, než by připustili její přestavbu. To není moc rozumné.

Měli jste na Kladně nějaký takový spor?

Upřímně řečeno, k takovým diskusím dochází až při úvahách o konkrétním projektu nebo prostě úvahách, co s tou či onou budovou udělat, jakou jí zajistit budoucnost. Ale Kladno je v této sféře teprve na začátku. My dnes mapujeme a samozřejmě také odstraňujeme ekologickou zátěž, kterou má většina našich průmyslových brownfieldů. Vedle toho se také snažíme tyto objekty či areály napojit na dopravní komunikace. To je z hlediska jejich budoucnosti klíčové. Většina těch dnes chátrajících průmyslových objektů ovšem byla záměrně umístěna mimo město a spojení s ním zajišťovala hlavně železnice. Dnes ovšem je na prvním místě doprava automobilová. Musíme to vyřešit, bez toho se nám o nějaké konverzi může jenom zdát.

Mluvíte asi hlavně o Poldovce.

Ano, ale ony jsou to vlastně tři velké areály, každý je jiný. Nejlepší situace je na Dříni. Tento komplex má jednoho vlastníka, Třinecké železárny, nadále se tam podniká a vyrábí, vedle toho existují nikoli nerealistické plány postavit tam pro ČVUT výzkumný ústav, nějaké laboratoře a podobná zařízení. Horší je to na Vojtěšské huti, kde je vlastnictví rozdrobeno. Je tam 160 majitelů s průměrnou výměrou pozemku 1 500 metrů čtverečních. To situaci hodně komplikuje. Na Dříni i Vojtěšské huti také řešíme i to už zmíněné dopravní napojení na organismus města, podařilo se nám získat i nějaké unijní peníze. A pak je tu stát ve státě, samotná Poldovka. To je problém hlavně a především ekologický. Teď se zpracovává analýza rizik pro tuto lokalitu, až bude hotová, můžeme uvažovat o tom, co dál. Jenom ten výzkum ale město bude stát nějakých 40 – 50 milionů korun a náklady sanace území Poldovky jsou odhadovány na miliardu a více. To Kladno nezvládne, tady musí pomoci stát.

Byl jsem zvědav na nějaký vydařený příklad konverze, ale ten asi žádný nemáte?

Nejdále jsme s využitím jednoho vojenského brownfieldu – v někdejších městských kasárnách bude vysokoškolský areál, učebny, laboratoře, možná i kolej. Tady je ekologická zátěž takřka nulová, pro hledání nových funkcí je tedy potřebný prostor. Jinak těch konverzí skutečně na Kladně moc nenajdete. Na Poldovce je třeba část plynojemu přestavěna na kanceláře, bývalá jídelna se využívá jako školicí středisko, ale to jsou vzhledem k ohromné rozloze tohoto území jen střípky.

Jak naléhavý či aktuální je vůbec problém industriálních a jiných brownfieldů v kladenské komunální politice?

Je to nepochybně jedna z jejích priorit. Nezapomeňte, že města a obce získávají peníze podle počtu obyvatel. A lidí žijí a stěhují se tam, kde se jim žije slušně a kde také mají jistotu, že nakoupenou nemovitost třeba za dvacet let prodají se ziskem. Zanedbaný, nevyužitý a někdy i nebezpečný industriál je z tohoto hlediska podstatný, vnímáme ho jako hrozbu. Ale zároveň i jako šanci. V samotném městě už nic velkého postavit nemůžete, ty průmyslové lokality jsou tak z tohoto úhlu pohledu velkou a někdy i jedinou příležitostí.

Když se mluví o konverzi industriálu vlastně kdekoli, nejhlasitější – a často jediné – jsou hlasy volající po galerii, koncertním sálu, knihovně. Jinak řečeno – navrhují se takové funkce, které tak či onak má v gesci obec, kde angažmá soukromého investora není příliš pravděpodobné. Považujete tento trend jako primátor – v dobách úspor a rozpočtových škrtů – za realistický?

Realistické to rozhodně není. To, že žijeme v době redukcí veřejných, tedy i obecních rozpočtů, ale koneckonců není tak důležité. Ony by se peníze na opravy a přestavby nějak i našly, jsou tady koneckonců také unijní fondy. Ale rozhodně nám scházejí peníze na provoz takových zařízení. Ono to vypadá poměrně nenáročně: provozní náklady například 100 tisíc korun měsíčně, řekne se, to přece není tak závratná suma. Jenže ono je to za rok přes milion korun a kolik je to za deset let? A pak je tady také otázka návštěvnosti, a tedy i užitečnosti a smysluplnosti takových projektů. Postavit muzeum u Paříže je snadné, tato oblast reprezentuje tolik obyvatel, kolik má celá Česká republika, ekonomika takového projektu z toho může vycházet. Pokud ale nějaké vzdělávací nebo kulturní zařízení stavíme u nás, jsou to jiné počty.

Jste také předseda Svazu měst a obcí. Je SMO ve sféře revitalizace brownfieldů nějak aktivní?

Samozřejmě, my se ale snažíme hlavně o změny systémové. Odrazem našeho zájmu o tuto problematiku bylo například volání po zvýšení poplatků za využívání zemědělské půdy. Jejich téměř nulová úroveň samozřejmě investory k využívání „hnědých“ lokalit nijak nemotivovala. Ke změně došlo, ale bohužel je to nyní obráceně. Přestřelilo se to opačným směrem. V některých lokalitách se poplatky zvýšily až 60 x, tam už se tedy prakticky nedá stavět. My jsme ovšem měli na mysli zvýšení maximálně desetinásobné. Takže začínáme nanovo.

Kladenský primátor Dan Jiránek bude jedním z přednášejících na konferenci Křižovatky architektury, která se letos koná s podtitulem „Průmyslové dědictví mezi sny, možnostmi a realitou“. Konference proběhne 25. září 2012 v prostorách divadla La Fabrika v Praze. K diskusi budou přizváni zástupci komunální sféry, státní správy, akademické obce, vedle toho také představitelé architektury, urbanismu a developmentu. Program konference najdete na webové adrese www.krizovatky­architektury.cz.