zpět
29. 6. 2018

BYDLENÍ A SPOLEČENSTVÍ STAVEBNÍKŮ (Architektura v moderní době XXV)

Komunikativní i materiální participace je východiskem specifického budování a bydlení, které je v českém prostředí označováno jako cohousing – aniž by zde byl uskutečněn nebo se alespoň blížil realizaci jediný projekt takového typu. V Německu jsou takové projekty častější a jsou uváděny v život skupinami lidí, sdružených v Baugemenischaft nebo Bauherrengemeinschaft, tedy ve stavebním družstvu nebo společenství stavebníků.

Jedná se o ukázkový příklad osobních iniciativ, které se sdruží, aby společně realizovaly individuální záměr každého z členů sdružení – a k tomu zpravidla ještě nějaké záměry společné. Podpora takovému budování a bydlení ze strany obcí spočívá v tom, že pro ně vyčleňují vhodné pozemky, jejichž vlastnictví následně v soutěži převedou na konkrétní společenství stavebníků. Jeho úkolem je vše ostatní, co je třeba udělat pro přípravu (vzpomeňme na Heideggera a Hölderlina – básnění!), pro budování a pro následné bydlení. Konkrétně: iniciativní skupinka lidí si vyhlédne obecní pozemek a začne shánět další zájemce. K tomu musí naformulovat ekonomické a organizační podmínky účasti v připravovaném společenství (jejich základ je daný zákonem a obecní vyhláškou) a záhy také koncept budoucí budovy. Proto brzy potřebuje i architekta  – aby společenství stavebníků získalo potřebná práva k pozemku, musí mít také přiměřeně podrobný a závazný projekt budoucí budovy. Z něj musí být zřejmý počet a základní rozvrh budoucích bytů: počtem bytů je totiž limitován počet členů společenství.

Společenství stavebníků nese veškeré náklady a rizika přípravy i vlastní výstavby. Nepodaří-li se nakonec projekt, respektive dům vybudovat, přijdou vniveč prostředky, které vynaložili v alikvotních podílech členové společenství.

Soutěž o obecní pozemky mívá výrazný časový aspekt. Získá ho to společenství, které přijde dříve – tedy které jako první doloží splnění stanovených podmínek. Společenství si zajišťuje vlastními silami i financování výstavby. Nejčastěji to bývá hypotéka, přitom legislativa motivuje banky, aby společenstvím stavebníků poskytovaly financování za zvýhodněných, nicméně stále tržních podmínek.

Jiné bydlení

Co motivuje lidi, aby vstupovali do společenství stavebníků, podstupovali všechna související rizika a vynakládali tolik úsilí? Významný je jistě aspekt ekonomický – bydlení lze se společenstvím stavebníků získat levněji než na volném trhu, pro řadu zájemců je to jediná ekonomicky dostupná varianta. Důležitý je ale i aspekt kvality – tedy Hölderlinovo a Heideggerovo básnění a budování. Pozemky, které obce pro tento druh výstavby poskytují, jsou kvalitní, zpravidla v kontextu stabilizované zástavby a kvalitních životních podmínek. Podstatnou roli hraje rovněž možnost, ba povinnost členů sdružení podílet se na formulaci architektonického konceptu projektu i na jeho rozpracování. V rámci budování se často uplatní otevřený a flexibilní koncept – byty jsou budovány jako jakési „lofty“ jen se základním vybavením a sami bydlící pak dodatečně, podle vývoje osobní a rodinné situace, často i s odstupem několika let svépomocí své bydlení dobudovávají: narodí se první dítě – z „open-space“ je třeba vyčlenit dětský pokoj, za čas druhý; děti odejdou a pár seniorů může část bytu – se souhlasem ostatních účastníků společenství – oddělit a nechat nového člena společenství, aby v ní vybudoval byt pro sebe … Další motivací mohou být sdílené prostory v rámci domu – v rozsahu a uspořádání, na jakém se účastníci společenství dohodnou. Nejedná se o nějaké koldomy nebo Frankfurter Küche, obvyklé jsou společné terasy a piknikové kouty nebo coworkingové prostory.

Projekt R50

Úspěšným příkladem takového sdíleného básnění a budování je berlínský dům R50, situovaný ve čtvrti Kreuzberg. Na stránce Ritterstr.50 webu wohnprojekte-portal.de bylo v roce 2010 možné dočíst se, že společenství třiceti mladých lidí do dvaceti let, třiceti dospělých do šedesáti let a deseti seniorů nad šedesát let zahájilo přípravu projektu (ale ještě nezná termín zahájení výstavby) domu s přibližně osmnácti byty, jehož obyvatelé budou rozvíjet sousedské vztahy a aktivity; projekt má vybudovat bydlení, které bude odpovídat představám účastníků o ekologickém, společenském a udržitelném vícegeneračním bydlení ve městě, hodnotou projektu mají být různorodé sociální aktivity i příležitosti k seberealizaci; vedle různých typů bytů projekt nabídne také sdílené rekreační, společenské i pracovní prostory. Spoluiniciátory projektu a spoluzakladatelí společenství stavebníků byli architekti, kteří navrhli podobu domu i úpravy jeho venkovních prostor a vedli výstavbu – vše v dialogu s ostatními členy společenství. Byli to Verena von Beckerath, Jesko Fezer, Tim Heide, Christoph Heinemann, Susanne Heiss a Christoph Schnmidt; už jen to, že dokázalo spolupracovat tolik architektů, kteří si vzhledem k navzájem rovnoprávnému postavení stavebníků nebyli nijak formálně podřízeni, je pozoruhodné.

Výstavba proběhla mezi lety 2013 a 2015. Po roční zkušenosti bydlení obyvatelé domu vesměs hodnotí, že architektonický koncept, založený na kompaktní a efektivní struktuře s propracovanými vnitřními vazbami a různými měřítky naplňuje očekávání vlastníků společenského a dosažitelného bydlení a prostorů pro práci. Železobetonový skelet s jednou vertikální komunikací a dvojicí instalačních jader je obemknut nezávislým dřevěným obvodovým pláštěm a zavěšenými ocelovými dokola běžícími průběžnými balkóny. Částečně zapuštěný suterén spojuje veřejný a soukromé prostory. Prostorová struktura domu dovoluje individuální rozvrh každé bytové jednotky. Materiálový a konstrukční standard a v některých částech pouze „shell and core“ provedení umožňují jednak úsporu nákladů, jednak individuální svépomocný návrh i provádění dokončujících konstrukcí. Na všeobecné shodě je naopak založen rozvrh, dimenzování a provedení společných prostorů: velkorysé zahrady, která se přirozeně zapojuje do krajiny sousedství okolních domů ze šedesátých let 20. století, krytého prostoru před vstupem do domu, prádelny, dílny, coworkingového prostoru ve spodním podlaží domu a střešní terasy s letní kuchyní a zimní zahradou. Průběžné balkóny doprovázejí světlé vnitřní prostory bytů a spojují všechny byty na každém podlaží.

Mezi nebem a zemí

„Obyčejný člověk“ může v „obyčejném životě“ sotva nabídnout přiléhavější interpretaci Heideggerovy analýzy Hölderlinovy reflexe bydlení, než jakou předkládá R50 a stovky dalších uskutečněných obdobných projektů, v nichž lidé [po]stavili to, co samo vyrůst a trvat nemůže. Avšak zásluhy tohoto rozmanitého budování [by] nikdy nenaplnily bytnost bydlení[, neboť] bydlení je člověk schopen jenom tenkrát, když již vybudoval, buduje a setrvává v předsevzetí budovat jinak. … [když] vzhlíží k nebešťanům[, aby] vzhlédnutím poměřoval ono „mezi“ mezi nebem a zemí[, které] je vyměřeno pro bydlení člověka.

V takových příkladech se zřetelně ukazuje a potvrzuje McLuhanem pojmenovaná komunikativní, mediální povaha obydlí a architektury: … bydlení jakožto extenze mechanismů ovládání tělesné teploty zastará … V životním prostředí, konstituovaném elektronickými technologiemi a informacemi, se architektura stává obsahem nového informačního prostředí. … A potvrzují se, konečně, i zásadní vzájemně konstitutivní vztahy architektury a veřejného prostoru – virtuálního i fyzického.

Michal Šourek

 

Série: Architektura v moderní době

Související články