Předávání rodinných firem není snadná operace

První porevoluční generace podnikatelů stárne a dostává do seniorského věku. To je hlavní důvod, proč se téma předávání rodinných firem u nás stává aktuální. Více než polovina podnikatelů – podle průzkum nedávno provedeného Asociaci malých a středních podniků přesně 57 % – by svou firmu ráda předala někomu ze své rodiny. Takový transfer ovšem skýtá mnohá rizika a to jak pro firmu, tak pro rodinu samotnou

Většina majitelů rodinných firem by ji sice ráda předala svým potomkům, ale jen necelá polovina již ví, kterému. A pouhých 5 % z nich má pro takovou operaci přesný plán – a to je vzhledem k povaze problému alarmující. Předání firmy totiž vyžaduje dostatek času, jasný plán a shodu dosavadního majitele se svými nástupci.

Komu …

Důležitou otázkou je, zda je vůbec komu firmu předat a zda je také o to zájem. Může se stát, že potomek má jiné plány a pracovní aktivity – v takovém případě nezbývá nic jiného než podnik prostě prodat a to buď konkurenci, investorovi či vlastním zaměstnancům. Pokud má majitel to štěstí a má firmu komu v rodině předat, neměl by nicméně přeceňovat zkušenosti a schopnosti svých následovníků. Náročné kritéria má například majitel developerské společnosti Ekospol Evžen Korec: „Podstatné je vzdělání nejen na českých, ale i na špičkových zahraničních univerzitách, manažerské schopnosti a velká pracovitost.“ To, že jsou zkušenosti z developmentu a stavebnictví pro „dědice“ Evžena Korce nutností, stejně jako dlouhodobá praxe v rodinné firmě, netřeba dodávat.

… a jak?

Pokud padne rozhodnutí, jež předpokládá zachování firmy pro další generace, pak se vlastníkovi otevírají široké možnosti budoucího uspořádání rodinného majetku. Klasickou cestou je dědictví, to je však spojeno s mnoha zákonnými omezeními (např. institut nepominutelného dědice), jež znesnadňují nakládání s majetkem.

Další možností je převést firmu na potomky ještě za života majitele. I tento zdánlivě snadný způsob má svá úskalí. „V takovém případě se může stát, že potomci nebudou firmu spravovat podle jeho očekávání nebo ji rovnou prodají. Může se stát i to, že vlastník bude svědkem mnoha konfliktů ohledně vedení firmy či nakládání s ní, což povede nepochybně k hlubokým rodinným sporům,“ doplňují Jan Frey a David Neveselý z advokátní kanceláře Havel & Partners.

Fond nebo holding?

Jinou možností transferu firemního jmění je svěřenecký fond, byť tento nový institut dnes široká veřejnost nejspíše vnímá hlavně v souvislosti se současným premiérem. Svěřenecký fond dává vlastníkovi velmi široké možnosti – umožnuje určit účel fondu, komu a co má být z fondu plněno, jaký je majetek fondu a především lze v rámci svěřeneckého fondu stanovit určité podmínky fungování fondu, které nelze jinak než soudní cestou obejít. Svěřenecký fond přitom nemá majitele v pravém slova smyslu, ale svěřenského správce, který fond spravuje.

Další možností, kterou zmíníme, je vytvoření rodinného holdingu. Přestože holding sám o sobě evokuje představu velkých hráčů celostátního či mezinárodního významu, může být tento způsob správy majetku vhodný i pro menší firmy. Umožnuje flexibilní a různorodé rozdělení majetku a funkcí mezi rodinnými příslušníky. Struktura majetku v tomto případě není nijak omezena a záleží tedy jen na majiteli, jak podnik mezi „svou krev“ rozdělí. Je poměrně užitečné přizvat k takovému počinu odborníky – zainteresování třetí osoby, která nemá k podniku a k rodině citové závazky, může být dobrým krokem.

Co to udělá?

Vlastník by měl vždy zvážit celkový dopad předání firmy na rodinu a mít na paměti, zda se jedná spíše o majetek rodiny či o firmy – jakákoli nerovnováha při dělení může napáchat škody napříč rodinnými vztahy. Podobně by měl majitel pamatovat na všechny příslušníky rodiny i v případě, že podnik předává dalším generacím ve formě holdingu či svěřeneckého fondu.

Tak jako jinde i zde platí, že základem je komunikace. Rodina by měla mít přehled o tom, co se plánuje a jaký je zamýšlený plán. Ideálně by každý měl mít stejné informace, aby se předešlo případným nedorozuměním, jež by mohly narušit či dokonce zpřetrhat rodinné vazby.

Pokud se vlastník podniku rozhodne předat své podnikání nerovným dílem, tak je dobré zvážit dopad takového rozhodnutí na ty, kteří získají menší či žádný podíl ve firmě. Nespokojenost s rozdělením majetku může dříve nebo později vyvolat spory, ze kterých se rodina nemusí už vzpamatovat.

Četné nástrahy také existují během samotného předávání firmy. Podle Jana Freye a Davida Neveselého by se měl majitel rozhodnout především pevně a včas. Předávání rodinné firmy je svým způsobem milník nejen pro samotný podnik, ale také pro rodinu, proto je důležité tento krok nepodcenit a naopak jej dobře naplánovat.

Jan Závorka