Regulace Airbnb: stát nestačí tempu doby

Kolem 2 100 korun denně je částka, jakou průměrně utratí turisté, kteří se ubytují v České republice. Jen minulý rok jich Praha přilákala rekordních 7,5 milionu. Právě útraty návštěvníků jsou jedním z hlavních pozitivních argumentů, které můžeme zaslechnout v diskuzi o krátkodobých pronájmech. Naopak zvyšující se počet turistů a strmý nárůst „sdíleného ubytování“ přidělává vrásky nemálo lidem v turisticky exponovaných oblastech.

Z peněz, které utratí návštěvníci, mají prospěch zejména ti, kteří své nemovitosti pronajímají. Kdo je však pronajímá? Podle Ondřeje Dufka ze společnosti Flatio, společnosti zprostředkovávající střednědobé pronájmy, se nejedná o firmy, které podnikají ve velkém, jak se často traduje, ale především o lidi, kteří si chtějí přilepšit a udržet své nemovitosti: „Přesně 93 % pronajímatelů jsou fyzické osoby. Lidé, kteří vlastní jeden nebo dva byty navíc,“ dodává. To je pohled jen jedné strany. Každopádně lidé s byty „navíc“ nejsou nijak ohroženou skupinou, ve které lidé obrací každou korunu, jak by se z výroků některých lidí spjatých s ubytováním v soukromí mohlo zdát.

Lidé, kteří využívají krátkodobé pronájmy, ovšem také utrácejí ve větší či menší míře peníze mimo ubytování – to je další často argument, který můžeme slyšet od odpůrců regulace celého systému. Eric Bernier z České asociace pronajímatelů a ubytovatelů v soukromí (ČAPUS) k tomu uvedl: „To, co utrácí turisti za kulturu, restaurace a za všecko další, pomáhá, aby tyto podniky žili.“

Tedy krátkodobé pronájmy jako podpora střední třídy, pohostinství a kultury. Téměř bezproblémový přivýdělek – zdálo by se. Proč však někteří – a není jich málo – chtějí tento typ pronájmů regulovat?

Hledání rovnováhy …?

Co vede české politiky ke snaze o omezení těchto služeb po vzorů zemí nejen západní Evropy? Podle iniciátora regulací krátkodobých pronájmů a pražského radního Karla Grabeina Procházky jsou hlavními důvody snaha zastavit vylidňování turisticky atraktivních čtvrtí od stálých obyvatel, problémy soužití mezi nájemníky a stálými obyvateli v jednotlivých domech a v neposlední řadě daňové úniky. K často diskutované problematice soužití na nedávném diskusním setkání Stavebního fóra uvedl: „Případů nespokojenosti, případů problémů, které nastávají, je čím dál víc. Myslím, že dokonce to začíná být problém i pro ty, kteří se tam ubytovávají, protože samozřejmě ví, že tam nejsou vítaní a necítí se tam úplně dobře.“

Karel Grabein Procházka je jedním z těch, kteří iniciují změnu zákona, aby se usnadnilo rozhodování majitelů bytů o zákazu krátkodobého ubytování v jednotlivých domech. Prozatím však není jasné, zda a jak by se takový zákaz dal vynutit. Další návrhy na regulaci platforem jako Airbnb nicméně zaznívají také z jiných politických stran bez ohledu na levo-pravé dělení politiky. Nabízí se ovšem otázka, zda dříve nedotčené téma není jen nástrojem předvolebního boje před říjnovými komunálními volbami. Panuje alespoň někde shoda mezi zástupci obou názorových skupin? Ano, ale jen na tom, že je nutné, aby budoucí pravidla, pokud se vůbec zavedou, byla přehledná a jednoduchá. V ostatních aspektech se postoje rozcházejí. A vypadá to, že ke konvergenci názorů v blízké budoucnosti jen tak nedojde.

Výhled do historie?

Když se podíváme na rozvoj sdílené ekonomiky, zjistíme, že nejde o novinku, která vznikla před rokem a nevznikla ani v minulých pěti letech. Nejznámější služba sdílené ekonomiky zprostředkující krátkodobé pronájmy, tedy Airbnb, byla založena před deseti lety. Uber, platforma pro dopravu, funguje více než devět let. Boom sdílené ekonomiky jako celku započal během ekonomické krize před deseti lety. „V roce 2008 začala strmě padat zaměstnanost v klasických full-time jobech a proti tomu stoupala křivka sdílené ekonomiky,“ uvedl k tématu Martin Mládek z advokátní kanceláře INVICTA na zmíněném setkání Stavebního fóra.

Ještě dnes u nás pro sdílenou ekonomiku nejsou nastavena srozumitelná pravidla, neřkuli moderní eGovernment, tolik potřebný v dnešní době. Vyvstává otázka, zda v ČR nehledíme do historie, když bychom měli sledovat a připravovat se na opravdové novinky ve světě internetu a sdílené ekonomiky, kde se začínají objevovat první vlaštovky prodeje nemovitosti výhradně za pomocí internetu a kryptoměn. Pomalost našeho státního aparátu podtrhuje to, že se nejedná jen o vyspělé země Západu, jež nás v tomto předběhly, ale dokonce i o postsovětské státy. Dobrým příkladem, jak se stát dokáže vypořádat s nástrahami sdílené ekonomiky, je právě bývalý součást Sovětského svazu Estonsko. Tady se stát dokázal s pomocí eGovernmentu do jejich systému efektivně zapojit a dnes komunikuje nejen s fyzickými osobami, ale také přímo s platformami, které zprostředkující služby.

V současnosti nevíme, jak výsledná regulace krátkodobých pronájmu bude vypadat a kde se čeští politici nechají inspirovat. Samotná diskuze o regulaci služeb, které vznikly před deseti lety a jejichž rozmach proběhl několik let nazpět, nicméně přináší důležitou informaci. Český stát nedokáže reagovat včas na změny v technologiích a v podnikání. To je možná do budoucna ještě větší problém než současné problémy s krátkodobými pronájmy. Pokud si neodneseme ponaučení a nenaučíme se reagovat včas, tak nás budou čekat další podobné diskuze, zatímco třeba v Estonsku budou mít stejnou situaci dávno efektivně vyřešenou.

Jan Závorka