Pražské družstevničení aneb dětičky na písečku

„To je moje autíčko!“  „Ale to je zase moje lopatička.“ Bum do bábovičky. Prásk pěstičkou. Boule, pláč. Něco podobného, tedy parafrázi scénky z pískoviště, kterou zná snad každý rodič, předvedli novinářům minulý pátek vrcholní činovníci pražského magistrátu. Akorát je neměl kdo srovnat.

„Já se v tom už sama nějak nevyznám!“ – opakovaně konstatovala Hana Kordová Marvanová na tiskové konferenci, která se konala minulý pátek. Svolaly ji Spojené síly pro Prahu, aby vysvětlily „spory kolem dostupného družstevního bydlení“. Hrstka přítomných novinářů se v projevech řečníků nevyznala o nic víc. Komise, paragrafy, odbor ten či onen, smlouvy, dokumenty citované do poslední bodu, kompetence, usnesení – to všechno lítalo sem tam takřka hodinu. Okořenily to mírný podiv svolavatelů akce nad neohlášenou přítomností primátora, který se dostavil, ač nezván (ovšem – jak sám konstatoval – podle x-tého ustanovení koaliční smlouvy přijít mohl), oboustranné výzvy k rezignaci a v neposlední řadě i takřka pohrdlivé doporučení primátora, aby se H. Marvanová spíše než bydlení raději věnovala oslavám 30. výročí pádu totality, to že by jí šlo lépe. To vše korunovalo rozhořčené prohlášení J. Pospíšila, jeho obsahem byl požadavek omluvy – jeden poslanecký Pirát totiž TOP 09 doporučil dobrovolný zánik. Netřeba dodávat, že od Piráta magistrátního se „topka“ žádné velké satisfakce nedočkala. Zkrátka – pražský koaliční kamarádšoft v nedbalkách.

Jádro pudla

Předmět sporu přitom nebylo zase tak obtížné identifikovat. Oč jde? Pražské zastupitelstvo se rozhodlo, že v zájmu vyřešení bytové krize podpoří družstevní bytovou výstavbu, na které se bude aktivně podílet zejména poskytnutím pozemků. Což H. Kordová Marvanová s nelíčenou radostí a nadšením před časem oznámila veřejnosti s tím, že je třeba jenom ještě docizelovat související ekonomické a právní aspekty. K tomu je nutné – a na tom patrně panuje shoda – provést jisté analýzy, na něž magistrátní síly nestačí a tudíž se musí objednat od externího dodavatele. A tady shoda končí. Protagonistka družstevního projektu chce tyto práce zadat hned a jejich výsledek, tedy tu analýzu, předložit příslušné komisi, která následně na jejím základě doporučí další postup. Naproti tomu primátor Hřib je toho názoru, že nejdříve se má příslušná komise sejít, nadefinovat, co vlastně je zapotřebí zanalyzovat – a teprve potom se osloví příslušní externí odborníci. A jak vskutku výmluvně páteční tisková šaráda ukázala, ani jedné ze stran sporu „přes to vlak nejede“.

Temný tunel bez naděje?

Konflikt mírně žabomyšího rázu prý vyřeší koaliční rada. Nebude to snadné. Ona totiž paní Kordová Marvanová tak trochu klame svým křehkým zevnějškem a mírnou dikcí. Její CV nicméně dokazuje, že je to osobnost houževnatá, která se konfliktům nevyhýbá. A primátor nepůsobí dojmem, že by byl příliš ochoten naslouchat někomu jinému a hledat kompromisy.

Každopádně už dnes je takřka jisté, že realizace pražského bytového družstevnictví se v čase posune. Samozřejmě dál. Přitom už na samém jeho počátku bylo každému, kdo o stavění v metropoli něco ví, naprosto jasné, že hmatatelné výsledky tohoto jinak chvályhodného počinu lze čekat nejdříve tak za čtyři roky. Podle slov HKM nyní hrozí zpoždění o rok, pesimista by ale konstatoval, že to jistě bude déle – politici jsou kvůli voličům vždycky příliš optimističtí.

Je přitom otázkou, jak pár stovek (?!) bytů, dodaných někdy v polovině příští dekády, může ovlivnit už nyní velmi nevalné bytové poměry v Praze. Rychlejší by jistě bylo dosáhnout jejich alespoň částečného ozdravení daňovými úlevami a úpravami, které by mohly srazit ceny a které ostatně Praha už v „balíčku“ poslala do parlamentu. Jenže ANO si do daní jen stěží dá mluvit – Babišův tým by na nich rád vybral spíše více než méně, pro daňové úlevy tak určitě nebude v parlamentu to správné pochopení.

Jistá naděje tu ale přesto je. Petr Hlaváček, současný magistrátní gestor výstavby, nedávno konstatoval, že po roce 1989 odhadem 99 % bytové výstavby v hlavním městě realizoval soukromý sektor. A právě ten v případě akutní potřeby dokáže vyvinout tlak přímo buldozerický. Možná je už dnes patrný. A možná působí i to, že politici dnes o bytové katastrofě otevřeně mluví a přitom developery alespoň veřejně neoznačují za zločince. Poslední údaje o bytech dokončených a hlavně „povolených“ by optimista mohl považovat za důkaz toho, že to tak nějak dohromady začíná fungovat. A co se samotného magistrátu týká – pokud na něm budou pokračovat v dětinských půtkách, mohla by je napříště opět snadno vystřídat žvanivá partička, která voličům slíbí, že to fakt odmaká.

Petr Bým