Práva architekta versus práva investora (I.)

Spory mezi stavebníkem, investorem či developerem a architektem nejsou ve stavebnictví sice tak časté, ale pokud k nim dojde, mohou pro projekt představovat zásadní problém. Architekt je totiž díky svým oprávněním vyplývajícím z autorského zákona schopen i zablokovat výstavbu díla. V první části tohoto článku bude řeč hlavně o legislativní úpravě a právech architekta.

Při těchto sporech se střetávají zájmy stavebníka, který vychází z toho, že architektovi za jeho architektonické dílo zaplatil, dílo mu patří a může jej tedy libovolně užívat a měnit, se zájmy architekta, kterému záleží na tom, aby stavebník neporušoval jeho autorská práva a jeho architektonické dílo nepoškodil třeba nevhodnými změnami nebo použitím méně kvalitního materiálu. V tomto článku se chceme věnovat právě tomu, jaká konkrétní práva má v souvislosti s architektovým dílem stavebník a jak je zákonem chráněn architekt.

Legislativní úprava

Protože architektovo dílo je za podmínek § 2 odst. 1 autorského zákona předmětem autorského práva, je pro řešení výše uvedených otázek třeba hledat odpovědi zejména v autorském zákoně (zákon č. 121/2000 Sb.). Pokud jde o smluvní vztah mezi stavebníkem (objednatelem projektu) a architektem, ten se řídí dvěma smluvními typy upravenými v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), a to:

• licenční smlouvou upravenou v § 2358–2389 obč. zák.,
• smlouvou o dílo upravenou v § 2586 – 2635 obč. zák. (zde jsou důležitá mj. ustanovení § 2631 – 2635, která se týkají děl s nehmotným výsledkem).

Smlouva uzavíraná mezi architektem (či projektantem) a stavebníkem (investorem) obvykle spojuje prvky smlouvy o dílo i licenční smlouvy.

Podle § 2 odst. 1 autorského zákona je předmětem autorského práva mimo jiné také dílo architektonické včetně díla urbanistického, a to za předpokladu, že splňuje obecnou vlastnost autorského díla, tj. že je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora (architekta) a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Autorské právo se vztahuje jak na architektonický návrh stavby, tak i na jeho jednotlivé vývojové fáze a části, jako jsou například architektovy návrhy, makety, studie, skici, interiéry či koncepty. Rovněž projektová dokumentace může být dílem chráněným podle autorského zákona, pokud bude splňovat již zmíněné požadavky obsažené v § 2 odst. 1 autorského zákona, tj. bude-li jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora (projektanta), který je vyjádřen v objektivně vnímatelné podobě.

Architektova práva týkající se jeho díla vyplývají jednak ze zákona (autorský zákon a případně i občanský zákoník) a jednak ze smlouvy, kterou má uzavřenu s objednatelem. Mezi tato architektova práva patří zejména právo rozhodnout o zveřejnění svého díla, právo osobovat si jeho autorství, jakož i právo na nedotknutelnost architektonického díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla. Zejména naposled zmíněné právo na nedotknutelnost architektonického díla bývá předmětem sporů v situaci, kdy se stavebník hodlá odchýlit od architektova projektu, avšak architekt k tomu odmítá dát souhlas. Obdobná situace nastává, když majitel budovy hodlá provést její rekonstrukci způsobem, kterým je podstatně změněna původní architektonická koncepce domu.

Licenční smlouva

Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla. Podle § 11, odst. 3 autorského zákona má architekt právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou (autorský dohled); tento dohled se uplatňuje zejména při vytváření projektové dokumentace podle architektova návrhu, během výstavby a při stavebních úpravách budovy. Autorský dohled je třeba odlišovat od autorského dozoru podle §152, odst. 4 stavebního zákona, jehož účelem je zajistit soulad prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací. Naproti tomu smyslem autorského dohledu podle autorského zákona je ochrana architektových autorských práv k dílu.

Kromě toho má architekt jakožto autor na základě § 12 odst. 4 autorského zákona právo dát souhlas k rozmnožování svého díla; v architektově případě se za rozmnožování díla považuje provedení stavby podle jeho architektonického díla (viz § 13 autorského zákona). Architekt má právo své dílo užít a umožnit jeho užívání jinému – za tím účelem uzavírají architekt a stavebník licenční smlouvu podle § 2358 občanského zákoníku, kterou se stavebník zavazuje zaplatit architektovi za užití jeho díla odměnu.

Obrana práv architekta

Proti zásahu do svých autorských práv se architekt může bránit různými typy žalob, přičem se jedná se zejména o:

• negatorní žalobu, kterou se autor domáhá, aby nedocházelo k neoprávněnému zásahu do jeho práv, jako je např. neoprávněné použití jeho architektonického díla v projektové dokumentaci nebo provádění změn v tomto díle bez architektova souhlasu (viz § 40, odst. 1, písm. b autorského zákona),
• satisfakční žalobu, kterou se autor domáhá omluvy či peněžitého zadostiučinění za protiprávní zásah do svého práva (viz § 40, odst. 1, písm. e autorského zákona).
• žalobu na náhradu škody (včetně ušlého zisku) či jiné újmy, která autorovi v důsledku porušení jeho práv vznikla (viz § 40, odst. 4 autorského zákona). Místo skutečně ušlého zisku se architekt může domáhat odměny, která by byla v daném případě za užití jeho díla obvyklá. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.
• restituční žalobu, kterou se autor domáhá odstranění následků zásahu do svého práva, jako je v krajním případě i zbourání stavby (viz § 40, odst. 1, písm. d autorského zákona). To už je skutečně extrémní případ, při kterém soud musí přihlédnout i k oprávněným zájmům jiných osob, jako jsou zejména majitelé stavby.

Výše uvedená ochrana architektova díla není absolutní, ale existují z ní výjimky umožňující stavebníkovi, aby stavbu podle architektova návrhu mohl vůbec realizovat. Pokud autor vytvoří dílo na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku), pak na základě § 61 autorského zákona platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy. To v případě architektonického díla znamená, že stavebník může podle tohoto díla nejen realizovat stavbu, ale je také oprávněn použít dílo pro získávání všech povolení potřebných k jejímu provedení. Stejné oprávnění dává stavebníkovi ustanovení § 2376 odst. 2 občanského zákoníku: má se za to, že licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití a v takovém rozsahu, jak to je nutné k dosažení účelu smlouvy – jde o tzv. zásadu účelovosti užití zakázkového díla. Práva stavebníka (investora), který do stavby vkládá své prostředky, jsou v obecné rovině chráněna mj. zásadou ochrany hospodářské investice.

Autor je advokátem a společníkem advokátní kanceláře Ürge & Černohlávek (www.ur.cer.cz). Ve své právní praxi se zaměřuje na spory ze smlouvy o dílo ve stavebnictví, právní vztahy k nemovitostem, korporátní právo, rozhodčí řízení a obchodní i občanské právo obecně. Josef Černohlávek je také rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR a je zapsán jako rozhodce u Mezinárodního rozhodčího soudu při obchodní komoře Rakouska ve Vídni. J. Černohlávek je spoluautorem připravované publikace „Právní spory ve stavebnictví“, která se po právní stránce zabývá krizovými a konfliktními situacemi ve stavebnictví včetně soudních sporů.

Josef Černohlávek