Petr Herman, HB Reavis: coworking není jen prchavá móda

Nedá se říci, že bych jich přibývalo jako hub po dešti, ale je jasné, že kancelářská Praha vstupuje do období konjunktury coworkingových kanceláří. Razantně na tento malý, ale perspektivní trh právě teď vkročila skupina HB Reavis – jak a proč, o tom SF mluvilo s Petrem Hermanem, ředitelem českého výsadku HB Reavis.

Nebývá tak úplně časté, aby si jeden developer od druhého pronajal patro v jeho budově a tam realizoval svůj projekt. Což je případ vašeho coworkingového prostoru HubHub. Co vás k tomu vedlo?

Coworking je určitý trend a my ho chceme zachytit ještě v době jeho vzniku. Nemyslíme si, že je to jen nějaká prchavá móda, a tak chceme být přitom. Ve světě je už hodně inspirace, i když se tento kancelářský systém objevil, a to v USA, sotva před dekádou. Do Evropy proniká přes Británii a přes otevřená města, jako je Berlín. My to všechno samozřejmě vnímáme, ale současně chceme do našich projektů vložit něco dalšího. Myslím, že je to nutnost – musíme coworking přizpůsobit zdejším poměrům a mentalitě našich lidí. Bezduché kopírování jen málokdy vede k úspěchu.

V čem je ten váš vklad?

Určitě v originálním designu všech prostor – myslím si, že Češi mají docela uměleckého ducha a že to ocení. Jistě přivítají i rozšíření nabídky prostor – v našem HubHubu najdete i kabiny na spaní. A hodně myslíme na to, že huby, jako je ten náš, mají být také místem pro setkávání, pro komunikaci mezi lidmi a další rozvoj lidí i podnikání.

To znamená v praxi … ?!

Organizujeme společné akce, třeba snídaně a podobně. Při takových příležitostech se lidé snadno seznámí, padnou ty základní bariéry a komunikace už pak pokračuje snadněji. Ale možná ještě důležitější je to, že pro uživatelé našich kanceláří budeme pořádat přednášky a semináře v celých cyklech – přímo tady, k dispozici máme konferenční sálek pro stovku lidí. Mimo jiné je to způsob, jak i sem, kde většinu osazenstva tvoří startupy, proniknou velké korporace. Zase příležitost ke komunikaci a spolupráci, ke které by jinak možná nedošlo.

Myslíte, že coworkingová centra mohou na kancelářském trhu sehrát nějakou významnější roli? Zatím, přinejmenším tady v Praze, jde o pár tisíc metrů?!

Je důležité si říci, že klasické kanceláře určitě nezaniknou. Vždy tady bude klientela, která je bude chtít, protože se v nich jejich zaměstnanci cítí dobře. Stejně tak se nadále na trhu budou uplatňovat takové ty garážové prostory – někdo prostě chce začínat ve svém, i když skromně a nepohodlně. Ale je nepochybné, že nastupující generace má i ke kancelářím trochu jiný přístup než ty předchozí. To je dáno hlavně vztahem a závislostí na moderních technologiích. Coworkingová centra těmto novým nárokům vycházejí vstříc. A v neposlední řadě – dnes, právě díky novým komunikačním technologiím, můžete klidně podnikat na opuštěném ostrově. Jenže člověk je v zásadě zoon politikon, chce potkávat jiné lidi, mluvit s nimi. A coworkingové huby v tomto ohledu určitě nabízejí trochu více příležitostí než klasické kancelářské prostory. Takže máme za to, že coworking má budoucnost. Odtud také náš záměr, etablovat se na trhu jako poskytovatel tohoto typu kanceláří v centru města.

Máte na stole nějaký podobný projekt?

Nikoli na stole – stavební práce v Paláci ARA na Národní třídě, kde plánujeme další HubHub, už finišují. Počítáme se zahájením provozu někdy zjara příštího roku. Zároveň chceme v příštím roce rozšířit stávající prostory HubHubu Na Příkopě o další patro.

Takže v Praze nastává čas coworkingu?!

My na tomto trhu nejsme první. Nějakou konkurenci už tady máme, za všechny zmíním možná první takové centrum, tedy Impact Hub v Drtinově ulici na Smíchově. A vidíme, že i další developeři, třeba Skanska, začínají být na tomto poli aktivní a čekáme také na příchod mezinárodních coworkingových sítí. To je dobře – jedině konkurence vás nutí k vyšší kvalitě. A také je to pro nás samozřejmě i důkazem toho, že nekráčíme do nějaké slepé uličky.

Na závěr něco úplně jiného – už pár měsíců máme novou vládu. Čekáte v souvislosti s tím nějakou změnu dosud velmi neutěšených poměrů ve výstavbě?

Česko je nemocná společnost – už jsme si zvykli na to, že všechno trvá strašně dlouho a už to snad všichni považujeme za normální. Délka schvalovacích procesů ve výstavbě Česko řadí někam mezi zaostalé rozvojové země. Z této letargie se potřebujeme probrat, alespoň trochu. V tomto smyslu určitou šanci a naději v posledním politickém vývoji vidím.

Petr Bým