Vychází nové číslo časopisu ERA21 – 2/2011

Důležitá je souběžnost, nikoli hierarchie Cecil Balmond

„Co zůstává neměnné, je motivace vstupovat do tvůrčího dialogu mezi architekturou a stavitelstvím.“

Nejprve jsem vnímal stavitelství jako cosi podřízeného, jako nauku umožňující stavět budovy… Pak jsem začal uvažovat o tom, co tyto pravidelné rastry z uzavřených čtverců a obdélníků vlastně jsou; uzavírají prázdný, neživý prostor? Pokusil jsem se nahlédnout věc znovu. Nevěřil jsem tomuto pojetí. Odpovědi jsem nacházel v rané řecké matematice, v pravidlech proporcí vedoucích k podřízenému a řídicímu celku a k sledu řádů, které přinášejí vyváženost interiéru. Řecké pojetí symetrie, koncept živosti spočívající v užití souběžných pravidelných rytmů, není až tak vzdálené současné teorii komplexity jako postupnému rozvíjení simultánních, sobě podobných vzorců. Žijeme v době, kdy je vše možné a již neexistuje žádný základ pro formulaci manifestů – postmoderní vyústilo v samém důsledku v absenci smyslu. S chabým pochopením pro motivaci formy vede modernismus k minimalistickým slepým uličkám. Hledí na zevnějšek, nadále tak podléhá objektovosti a udržuje vnímání architektury jako umění. Nikdo se nedovolává geometrie, nikdo do ní nenahlíží a neklade si otázky po formálních archetypech. Ty jsou zapomenuty. Místo toho jsou s pomocí počítačů vyhledávána rychlá řešení díky generování forem, jež je zcela závislé na softwaru. Zbývají však nevyřčené příběhy. Hledání formy, zkoumání schopnosti instinktu překonávat předsudky přináší řadu otázek… cyklus nápadů a dodatečných zdůvodňování vede od jednoho začátku k dalšímu – a tyto jsou současně podrobovány řadě průběžných posuzování a vnitřní kritice. Co zůstává neměnné, je motivace vstupovat do onoho tvůrčího dialogu mezi architekturou a stavitelstvím a psaní nových příběhů.

Cecil Balmond (*1943) je architekt, stavební inženýr, designér, umělec, myslitel a spisovatel. Léta pracoval ve vedoucí pozici ve společnosti ARUP, založil její výzkumnou platformu AGU, propojující architekty s matematiky, programátory, umělci, hudebníky a vědci. Kromě vlastních realizací, především mostních konstrukcí, úzce spolupracoval na projektech s architekty Šigeru Banem, Remem Koolhaasem, Tojo Itóem nebo Danielem Libeskindem, z umělců například s Anishem Kapoorem. Je autorem knih Number 9 (1998), Element (2007) a Informal (2002), věnujících se matematice, procesům navrhování a vnímání prostoru. Jako pedagog nyní působí na Škole navrhování Pensylvánské univerzity, vyučoval také na Harvardu, Yale a LSE. www.balmondstu­dio.com