Vychází nové číslo časopisu Era 21 – 6/2020
Lenka Holcnerová
Soudobá portugalská architektura byla a je jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla žít právě v Lisabonu. Dalšími byly blízkost oceánu a všezaplavující světlo odrážející se od něj, od ústí řeky Tajo a od vápencem vydlážděných ulic. V Portugalsku žiji 11 let, založila jsem vlastní ateliér, vstoupila do portugalské komory architektů a několikrát procestovala zemi z jednoho konce na druhý. Každé léto mě navštěvovali přátelé z dob studií v Brně, tehdejší učitel současné architektury Karel Doležel a spřátelené skupinky bývalých studentů. Vybaveni itinerářem všeho nového, co musíme vidět, i toho, co chceme navštívit znovu, báječnou společností a lahví portského vína jsme jezdili systematicky a někdy taky zcela náhodně po zdejších realizacích.
Proč je vlastně portugalská architektura tak ceněná? Jedná se o výsledek historických souvislostí? Je příčinou blízkost oceánu? Nebo snad podvědomý cit pro krásu a harmonii zakódovaný do DNA nejzazšího pevninského okraje Evropy? Eduardo Souto de Moura při přebírání Pritzkerovy ceny v roce 2011 řekl: „Moderna neměla v době diktatury šanci se v Portugalsku rozvinout a postmoderna neměla odpověď na potřeby země po revoluci. To, co jsme potřebovali, byl čistý, jednoduchý a pragmatický jazyk moderny, který by nám pomohl znovu vybudovat naši zemi a kulturu.“
Álvaro Siza ve své knize Imaginar a Evidência (1998) píše: „Architekti manipulují s pamětí, vědomě, ale nepochybně častěji nevědomky. Asimilujeme vědomosti, informace, studium a architektonické tendence, dokud se neztratí v podvědomí každého z nás.“ Tuto podvědomou vrstvu si utváříme všichni: četbou, referencemi, přemýšlením a cestováním. Zvu vás tedy prostřednictvím časopisu ERA21 na road trip po nových realizacích portugalských architektů a k zamyšlení nad zdejší současnou architekturou.
ERA 21