Vláda chystá materiál Politika architektury a stavební kultury

Do konce tohoto roku by Sobotkova vláda měla mít na stole dokument Politika architektury a stavební kultury. Měl by podobně jako v ostatních zemích pomáhat například veřejným institucím, jak postupovat v podpoře a prosazování kvalitní architektury, klade také důraz na výchovu a vzdělávání v oboru. Dokument, který by také mohl upravit pozici městského architekta, předloží ministerstvo pro místní rozvoj. Podkladem pro něj je materiál Politika architektury, kterou loni připravila Česká komora architektů (ČKA). Pro funkci hlavního architekta města by komora ráda viděla výslovnou oporu v zákoně, což dnes není a města ji mohou zřídit podle svého uvážení. O podobě českých měst tak většinou rozhodují především úředníci – svého hlavního architekta má dnes asi desetina měst, přestože vznik této pozice často politici před komunálními volbami slibují. Pokud v některých obcích dnes ještě hlavní architekt působí, jde spíše o jiný název pro úřad územního plánování nebo rozhodování podle stavebního zákona. Jsou ale i pozitivní příklady – třeba v Hradci Králové má tato pozice dlouholetou tradici, hlavního architekta má i Litomyšl, Ostrava a nově o ní uvažuje Český Krumlov. Někteří politici tuto funkci ale zřídit nechtějí právě proto, že by zasahoval do jejich práce. Při přípravě Politiky architektury vzniklo také memorandum o vzdělávání, které vedle komory podpořily organizace Architekti ve škole, Nadace Proměny, Plzeň 2015 a ARCHIP. Dostanou ho ministerstva školství, pro místní rozvoj i životního prostředí a jeho autoři by jím chtěli změnit aktuální stav, kdy se architektura i příbuzné obory vyučují pouze na vysokých školách. Architektura podle komory hraje zásadní roli v utváření vztahu k okolí již ve velmi raném věku. Přesto děti nejsou na českých školách v dostatečné míře vedeny k rozvoji základního povědomí o kvalitě prostředí, k rozvoji představivosti, estetického a prostorového vnímání, pochopení tvorby urbánního prostředí a utváření vztahu k veřejnému prostoru měst a krajiny jako prostoru pro život. Nedostatečná informovanost, osvěta a vzdělávání v této problematice se pak v dospělosti podílejí na rozhodnutích, která negativně ovlivňují životní prostředí, kvalitu života a společnost.