3. 5. 2011

Pražské Quadriennale nabídne hvězdný architektonický program a změní vzhled centra města

Projekty, jež souvisejí s architekturou či využitím veřejného prostoru a budou součástí Pražského Quadriennale – této největší světové přehlídky scénografie a divadelní architektury, dočasně pozmění podobu některých míst v metropoli. A nepůjde jen o originálně pojatý architektonický prostor pro současné umění – impozantní instalaci boxů na piazzettě Národního divadla – či mezinárodní architektonickou výstavu a kreativní laboratoř v podmanivém prostředí Pražské křižovatky (Kostel sv. Anny). O tom, že je architektura nedílným prvkem Pražského Quadriennale, se přesvědčí každý obyvatel i návštěvník Prahy mezi 16. a 26. červnem.

V programu Pražského Quadriennale (PQ) najdou zájemci také přednášky, prezentace či moderované diskuse s několika desítkami mladých i zavedených architektů, urbanistů anebo tvůrců pracujících programově s veřejným prostranstvím. „Rádi bychom v Pražské křižovatce vytvořili mezinárodní diskusní fórum o architektuře a prostoru pro současné umění a divadlo. Proto jsme pozvali světoznámé osobnosti z různých oborů, jako jsou sociolog Richard Sennett, architekti Arata Isozaki a Charles Renfro či teoretik Marvin Carlson. Do debaty se zapojí i Václav Havel a Eva Jiřičná, kteří Kostel sv. Anny znovuobnovili jako křižovatku názorů, myšlenek a tvůrčího dialogu,“ říká Daniela Pařízková, výkonná ředitelka PQ.

id19232-02 Výmluvný je už samotný název Architektonické sekce: Divadelní prostor přítomný a budoucí. Výstavní část i výzkumná laboratoř mají společného jmenovatele, kterým je krize současné divadelní architektury a prostoru pro divadlo. Výstavní části architektonické sekce se zúčastní na tři desítky zemí z celého světa, které budou prezentovat realizace z posledních let, projekty, které spatří světlo světa až po PQ, či čistě teoretické vize prostoru pro současné divadlo či umění.

„Chceme tvůrčím způsobem mapovat, co aktuálně znamená ´prostor pro performance´, kde lze hrát divadlo či realizovat jinou uměleckou formu,“ říká kurátorka Dorita Hannah. „Budeme od architektury staveb abstrahovat více k architektuře prostoru, času i lidských vztahů. I diváci se mohou setkat s performance v rámci politického mítinku nebo veřejného parku.“

Všechny hlavní programové části PQ pojí pečlivý výběr architektů a designérů. Zmíněné boxy vzniknou podle projektu izraelského architekta Orena Sagiva. Prostor Veletržního paláce, kam je situováno hlavní centrum Pražského Quadriennale, bude připraven na základě návrhů progresivního polského ateliéru WWAA a generálního komisaře PQ 2011 Borise Kudličky. Ti například společně projektovali i oceněný Polský pavilon na loňské výstavě EXPO v Šanghaji. Více na www.pq.cz.

Nepřeberné množství variant toho, jak může vypadat prostor pro divadlo v 21. století, bude ke zhlédnutí v Pražské křižovatce v rámci Architektonické sekce. Do kategorie neotřelého přístupu spadá například polská prezentace, jejíž tvůrci představí divadelní prostor spíše jako „zdivadelňované místo“ sdílených příběhů a zkušeností lidí. Naopak nuance chodu funkčního kulturního centra, Municipal Theatre v Amsterdamu, kombinující v sedmi sálech s kapacitou 5 000 návštěvníků současné divadlo s projekcemi filmů, přiblíží Nizozemci. K legendární škole a stylu Bauhaus odkáže německá expozice.

id19232-03 Kanaďané se zaměří na pozoruhodnou architekturu dočasné venkovní scény The Opéra-pallete. Ta se letos poprvé stane součástí Mezinárodního operního festivalu v Quebecu a bude celá tvořena z palet a přepravek. Slibný projekt věnovaný divadlu na ulici a prostorům pro performery mimo jakýkoliv systém veřejné podpory připravuje Chile.

Na odlišnosti prezentací současného divadla ve vztahu k architektuře upozorní část Spojených států amerických, v níž se autoři zaměří rovněž na sociální, kulturní, náboženské i ekonomické komunity. Až exotické možnosti současné divadelní produkce nabídnou architekti z Nigérie, kteří budou demonstrovat průniky tradičního lidového divadla a západoevropských postupů. Nosným tématem je i recyklace budov. Švédsko tak bude například prezentovat projekt využívající budovu prvního švédského nukleárního reaktoru. Slovensko představí úspěšný projekt Stanica Žilina-Záriečie.

Mezinárodní laboratoř, pracující s osvědčenými divadelními koncepty, aktuálními (i radikálními) idejemi, teoretickými přístupy i vizemi, jak do budoucna překonat stávající krizi architektonického prostoru pro současné divadlo, povede zmíněná novozélandská architektka Dorita Hannah. Veřejné prezentace výsledků této laboratoře budou v Pražské křižovatce přístupné po celou dobu konání Pražského Quadriennale.

Široká veřejnost se bude moci zúčastnit i debatního a přednáškového formátu Talks soustředícího nejzajímavější témata a osobnosti do několika tematických bloků, a to včetně architektury a urbanismu. V moderovaném panelu i na samostatných prezentacích se představí například jeden z předních urbanistů a sociologů, Richard Sennett ze Spojených států, jenž společně s Josifem Brodským a Susan Sontagovou zakládal pod hlavičkou New York University „The New York Institute for the Humanities“. V jednom z panelů vedle sebe zasednou i Eva Jiřičná a Václav Havel.

id19232-04 Na řečnickou otázku Richarda Sennetta ´Kde je divadlo´ naváže Charles Renfro z věhlasného newyorského ateliéru Diller Scofidio + Renfro s příspěvkem nazvaným ´Kdy je divadlo´. Možnosti odpovědí na ´Co je divadlo´ a mimo jiné i na téma sémiotika divadelní architektury, nabídne vlivný americký teoretik a autor téměř patnácti knih o teorii i praxi divadla, Marvin Carlson. A konečně, k tématu ´Proč je divadlo´ přijede diskutovat jeden z nejvlivnějších architektů současnosti, Japonec Arata Isozaki. Ten vtiskl podobu řadě kulturních a společenských svatostánků po celém světě: Concert Hall v Kjótu, Muzeu současného umění v Los Angeles, Sportovní hale v Barceloně nebo Domus Casa Del Hombre v La Coruñe.

Další inspirativní a veřejnost oslovující projekty a architektonické prostory pro divadelní produkci představí projekce na tzv. Media Tower. Nebudou chybět ani ty, jež navrhla slavná švýcarská výtvarnice a performerka Pipilotti Rist anebo jedna z ikon soudobé architektury Zaha Hadid.

Zřejmě nejviditelnější součástí architektonického programu na Pražském Quadriennale se stane zmíněná instalace / inscenace boxy s barem i nočním kinem. Boxy zároveň nejlépe ukážou prolínání umění, architektury a veřejného prostoru: hlavní architekt Izraelského národního muzea Oren Sagiv ve svém konceptu nápaditě propojil labyrint třiceti boxů a obřích kostek, kde budou probíhat umělecké prezentace i živé performance, s veřejně přístupnou střechou, s terasami a odpočinkovými moly.

Vedle svého unikátního provedení budou boxy lákat návštěvníky i náplní. Pozvání totiž přijali tvůrci reprezentující to nejlepší ve svých oborech: italský divadelní experimentátor Romeo Castellucci, špičkový tanečník a choreograf Josef Nadj nebo rusko-americká umělecká dvojice Ilya a Emilia Kabakovovi. „Jde o projekt otevřené architektury vybízející návštěvníky k interakci i podněcující jejich imaginaci. Věříme, že se do boxů budou diváci rádi a hojně vracet,“ říká Sodja Lotker, umělecká ředitelka Pražského Quadriennale.

Fotografie: 1) R1 – první jaderný reaktor ve Švédsku upravený na divadlení prostor 2) Found Space on the Milky Way – Nizozemsko 3) The Opéra-palette – Kanada 4) Stanica Žilina Zárečie – Slovensko

Zdroj: tisková zpráva