Ohniska architektury – ERA 21

V různých koutech Evropy i světa existují instituce, jež se snaží zprostředkovat architekturu široké veřejnosti, ať už celonárodně, nebo lokálně v regionech a městech. U nás žádnou instituci, kterou bychom mohli směle nazvat centrem české architektury, nemáme. Podobnou úlohu na sebe přebírají různé aktivistické organizace, které se ale potýkají s finančními, personálními nebo legislativními limity. Nás však v tomto čísle časopisu ERA21 zajímají především instituce začleněné do oficiální struktury státu nebo samosprávy.

Rozhodli jsme se zmapovat centra architektury po celé Evropě. Ptali jsme se na jejich historii, způsob fungování a financování. Od nové ředitelky vídeňského AzW Angeliky Fitz jsme se dozvěděli, že muzea by v dnešní době neměla sloužit pouze k jednosměrné komunikaci ve stylu didaktiky, ale měla by se stát místy sdíleného poznání.

Podobné snahy lze vysledovat i na české architektonické scéně. Poskytli jsme prostor některým organizacím, aby nás seznámily se svou činností a připravovanými záměry. Ukázalo se, že úvahy nad vhodnou podobou prezentace architektury se neobejdou bez problémů a náročné debaty. Výstavní prostory i prezentační formáty pro architekturu jsou u nás teprve v zárodku, stejně jako je stále v zárodku velkorysá demokratická diskuze. Své o tom ví Nadace české architektury a jí zřizované galerie.

Část vydání jsme věnovali také městským organizacím zaměřujícím se na prezentaci lokálních stavebních záměrů. Měly by tyto instituce veřejnosti předkládat přehled historického vývoje města, nebo by se měly více soustředit na budoucnost? Inspiraci jsme hledali v rozhovoru s ředitelkou londýnského centra NLA Catherine Staniland a následně ji promítli do diskuze s hlavními aktéry nového Centra architektury a městského plánování v Praze.

Věříme, že zevrubný přehled evropských center architektury se může stát podkladem pro rozvoj architektonických „ohnisek“ u nás. Časopis lze navíc využít jako rozcestník a bedekr pro zahraniční cesty za architekturou.

Filip Landa