Jak snížit náklady ve stavebnictví?

„Stavaři jsou nejpřizpůsobivější řemeslo, dokážou snižovat náklady donekonečna!“ – říká Marcel Soural, šéf developerské společnosti Trigema. Hledání skulinek, jak snížit ceny stavebních prací, přivedlo jeho podnik k typizaci a prefabrikaci, jiné zase třeba k 3D tisku.

Typizací rozumíme vytvoření opakovaně použitelných projektů, výkresů, výrobků atd. Co se stavebnictví týká, v Česku panoval zlatý věk typizace za socialismu, kdy probíhala rozsáhlá panelová výstavba. „Před revolucí to s výstavbou bylo přesně naopak než dnes. Povolovací procesy projektů trvaly dva roky, až pětkrát déle se pak ale sídliště dobudovávala do svého finálního stavu,“ tvrdí M. Soural. Nyní je však jednou z hlavních překážek k realizaci nových projektů jejich samotné schválení: je potřeba získat více než 70 razítek. V rychlosti povolovacích procesů je Česko aktuálně na 157. místě na světě, jak nedávno ukázal žebříček sestavený Světovou bankou. Enormně dlouhé povolovací procesy samozřejmě zvyšují finanční i časové náklady. Ušetřit ale lze na samotné stavařině.

Zefektivnění skrz prefabrikaci a typizaci

V současnosti se v Česku typizace využívá především u skladových a logistických areálů nebo administrativních center. U rezidenční výstavby to tak běžné není, mj. proto, že jí brání celkem rozšířený systém klientských změn. Trigema tento problém vyřešila jednoduše. „Jsme první rezidenční developer u nás, který klientské změny nedělá. Na prodejích se to ale neprojevilo,“ odkrývá M. Soural. Upozorňuje současně na nutnost mít v rámci jednoho projektu alespoň dvacet bytů typizovaných, teprve tento počet může přinést úspory. V praxi Trigema použila typizaci u svého plzeňského projektu V zahrádkách.

Dalším způsobem, jak zlevnit výstavbu, je prefabrikace. Ta je založena na používání stejných stavebních komponentů – prefabrikátů. Prefabrikáty se připraví ve specializovaných továrnách a k jejich následnému smontování dojde na místě stavby. To celé zefektivňuje proces výstavby – jde spíše o montáž – a snižuje nároky na pracovní sílu. Výhodou je i větší rozměrová přesnost prefabrikátů oproti standardní výstavbě. Na druhou stranu je nutné počítat s vyššími vstupními náklady na přípravu a plánování projektu.

Vizualizace konceptu Livo od Skansky

Prefabrikace v praxi

V Česku se prefabrikované výstavbě nikdo nevěnuje, zatím jen Trigema se v připravovaném projektu Nové Invalidovny chystá použít prefabrikované bloky fasády. V zahraničí jsou v tomto ohledu dál. Nejdále asi ve Švédsku, kde se problému s finanční dostupností bydlení věnovala Skanska a IKEA a z jejich společného úsilí vzešel BoKlok – systém buňkových domů založený  na podobném principu jako lego. Z domácího Švédska BoKlok expandoval do sousedního Norska, Finska a Dánska, ale také již o do Německa nebo Velké Británie.

Českou verzí BoKloku má být Livo, kterou chystá zdejší divize Skansky. Jeho ambicí je o 50 % rychlejší stavební proces a o až 40 % levnější výstavba. Poměrově k tomu má být také nižší konečná cena bytů. Přitom generální ředitel Skanska Reality Petr Michálek ujišťuje, že byty Livo svým uživatelům nabídnou stejnou kvalitu jako jiné projekty této společnosti a obdobná bude i jejich trvanlivost.

Probíhající 3D tisk květináče v Českých Budějovicích

Jak je to s 3D tiskem?

Spousta nadějí je stavebníky vkládána do 3D tisku. Experimentuje se s ním leckde, nicméně trochu překvapivě jsou v praxi nejdále v Dubaji. Metropole Spojených arabských emirátů se může pochlubit první dvoupatrovou a zároveň největší vytištěnou budovou vůbec. Díky 3D tisku prý byla tato budova více než dvakrát levnější a při její výstavbě se vyprodukovalo o 60 % méně odpadu oproti stavění klasickými způsobem. Již v roce 2025 má být každá čtvrtá postavená budova v Dubaji zhotovená pomocí 3D tisku.

Na našem území je průkopníkem 3D tisku ve stavitelství sochař Michal Trpák. Zkušenosti sbíral při tisku soch a městského mobiliáře – podle svých slov přitom vyzkoušel již pět různých směsí betonu. Tisk prvních budov prý můžeme očekávat v řádu měsíců.

Tomáš Kafka