Diana Radl Rogerová, Deloitte: Církevním restitucím česká společnost příliš nepřeje

Vyhodnotit, zda-li ten či onen majetek může být předmětem restituce, nebude určitě snadné. Bude to chtít maximálně odpovědný, profesionální a etický přístup všech zúčastněných. Spory budou tak jako tak, ale čím kvalitnější bude jejich práce, o to jich bude méně – upozorňuje Diana Radl Rogerová, partnerka společnosti Deloitte, na jeden z problematických aspektů právě startujících restitucí církevního majetku. Nebude to ovšem problém jediný.

V souvislosti s církevními restitucemi se mluví se o stovkách budov a desítkách tisíc hektarů orné a lesní půdy. Jak velký ale bude tento majetkový transfer z pohledu celé ekonomik, stojí to vůbec za řeč?

Určitě. Je to majetek za desítky miliard korun. Za kolik přesně, to ovšem nikdo neví, lze jen spekulovat o hodnotě té či oné nemovitosti, ale každopádně jsou to ohromná čísla. Je ale zapotřebí zdůraznit, že jsme na začátku celého procesu. Restituenti si musejí především ujasnit, o který objekt či půdu mají zájem. A v průběhu tohoto roku dokázat, že jim skutečně patřily a že ten majetek časově „spadá“ do zákona o restitucích.

Je v tom procesu někde místo pro profesionály, mám na mysli poradenské firmy, investiční instituce, banky?

Já myslím, že ano. Celý problém je poměrně složitý a na jeho řešení je pouhý rok. Je tady formálně-právní stránka věci, ta není jednoduchá, je nutné žádost o navrácení majetku napsat tak, jak vyžaduje zákon – to je jedna věc. Druhou věcí je – jak jsem už říkala –, že restituent musí zvážit, oč požádat. To je věcná stránka problému. Je to majetek, který se mi hodí? Poslouží opravdu dobře realizaci mých cílů? A v neposlední řadě – mám znalosti a kapacity dostatečné k tomu, abych ho zdárně spravoval? Na toto vše si budou muset církve odpovědět. Víte, všichni vidí, že církev dostane nějaký majetek, ale ona jeho správa bude poměrně nákladnou záležitostí. Tím spíše, že leccos, co bude předmětem restitucí, je zanedbané a zchátralé. Na všechny ty otázky se církvím, řekla bych, bude lépe odpovídat s pomocí profesionálů.

Na ty by se asi mělo dostat i v dalších fázích, tedy využití restituovaného majetku?!

Samozřejmě. Mohu se plést, ale myslím, že takový aparát, který by se o restituovaný majetek dokázal efektivně postarat, naše církve nemají. V zahraničí to funguje, ale i tam si církve najímají profesionály. U nás je prostor pro takové externí služby větší.

Dnes se u nás hodně mluví o prorůstových opatřeních, které by měly pomoci ekonomice překonat stávající recesi. Nemohly by takto zafungovat restituce?

V krátkodobém horizontu spíše ne. Restituenti musí nejdříve majetek získat, pak nějak konsolidovat a současně rozmýšlet, jak ho v praxi efektivně využít. To si vyžádá nějaký čas, jsou to opravdu velké hodnoty. Nicméně za nějaký rok či dva by už ekonomika, lhostejno zda stavebnictví, zemědělství nebo jiné obory, měla něco pocítit. Nebude to impuls nijak enormní, ale citelný určitě ano.

Každý větší majetkový transfer přináší kromě jiného velká rizika formální, respektive právní. Jinak řečeno – je tady velký prostor pro mnoho žalob, nekonečně se vlekoucí soudní procesy. Stát už je zjevně větří, a proto je na celý proces uvaleno jakési – politicky značně diskutabilní – informační embargo. Jsou ty obavy na místě?

Myslím, že ano. Vyhodnotit, zda-li ten či onen majetek může být předmětem restituce, nebude určitě snadné. Bude to chtít maximálně odpovědný, profesionální a etický přístup všech zúčastněných. Spory budou tak jako tak, ale čím kvalitnější bude jejich práce, o to jich bude méně. V této souvislosti je na místě zmínit jednu věc. Tlak veřejnosti na státní aparát je obrovský. A nejde o tlak pozitivní. Většina populace je ateistická, málokdo v Česku církevním restitucím přeje. Navíc se o majetkovém narovnání mezi církví a státem jedná už přes dvacet let, ani to nepomohlo, celková atmosféra či nálada ve společnosti prostě není restitucím nakloněna. To celý proces určitě bude ztěžovat a komplikovat. Média také příliš nepomáhají – referují hlavně o tom, že církev něco „dostane“ a že někdo jiný si kvůli tomu bude muset odepřít nebo o něco přijde. Tady se projevuje i to, že jedině špatná zpráva je dnes zprávou zajímavou, to fungovalo a funguje stále.

Renomé církví je u nás dlouhodobě problematické a restituce ho nejspíš neposílí. Co s tím?

Restituce by měly církvím přinést posílení možností plnit jejich společenskou roli, mluvím hlavně o školách, nemocnicích, domovech pro seniory, hospicech a podobně. Jistá změna by mohla být patrná i v médiích – pozornost se bude soustřeďovat na to, co se s restituovaným majetkem děje. Církve toho už spoustu dobrého pro společnost udělaly a dělají, restituční tečka snad napomůže k tomu, aby to bylo lépe vidět. Bude to ale pomalý proces.

Diskusní setkání Stavebního fóra pod názvem „Církevní restituce: jak naloží církve s obrovským majetkem“ se koná ve čtvrtek 28. března 2013 v hotelu Jurys Inn Prague, Sokolovská 11, Praha 8. Víc informací najdete na http://www.sta­vebni-forum.cz/…13/in­dex.php?….