Praha: pohyby na bytové frontě

Když všechno půjde dobře, od října v Praze předpisy o oslunění přestanou platit! Tímto oznámením na nedávné konferenci Stavebního fóra potěšil nejspíš nejen rezidenční development Ondřej Boháč, hlava pražského Institutu pro rozvoj a plánování. Podobně povzbudivých výroků na zmíněné akci s názvem „Rozvoj Prahy aneb Co chceme v Praze postavit“ padlo více a týkaly se hlavně bytové výstavby.

„Já myslím, že už je to lepší,“ například prohlásil na margo notoricky nekonečných povolovacích řízení Omar Koleilat, šéf skupiny Crestyl. Nadějně zní í výpočty společnosti Central Group, podle kterých je v metropoli v přípravě 80 000 bytových jednotek, byť jejich výstavba bude jako vždy běh na hodně dlouho trať. Přitom – jak bylo opakovaně konstatováno – se vedle dosud jednoúčelové bytové výstavby „na prodej“ začínají zdárně klubat i její další segmenty: bydlení pro seniory nebo studenty a také konečně byty nájemní. I to je dobrá zpráva.

Pozitivní posuny

Většina stavebníků jistě vítá i odhodlání Prahy – na konferenci deklarované náměstkyní pražské primátorky  – výstavbu skutečně soustředit do intravilánu města a ukončit její bujení na perifériích. Podle Petry Kolínské také už v zájmu takového přesměrování stavebních aktivit probíhají praktické kroky – obvykle jde o územní studie, které mají „odemknout“ rozsáhlé brownfieldy uvnitř města, na něž je již léta uvalena stavební uzávěra. Takových klíčových dokumentů je dnes rozpracováno 16 a 14 dalších se chystá.

Špatnou zvěstí pro realitní sektor není koneckonců ani bilance CAMPu, kde se zmíněná konference SF konala. Za půl roku své existence CAMP přivítal 30 000 návštěvníků a stává se z něj stále populárnější centrum diskusí o urbanistice, architektuře a výstavbě hlavního města. Což určitě hodně souvisí s tím, že málokterá, pokud vůbec nějaká státní, respektive veřejnoprávní instituce má tak dobré renomé jako IPR, jehož je CAMP součástí.

Nájemní nebo vlastnické?

Protože veřejnost odborná se ohledně hodnocení stavu, potřeb a perspektiv výstavby v Praze dlouhodobě shoduje, mimořádnou pozornost vyvolalo vystoupení už citované Petry Kolínské, „druhé“ ženy pražské radnice, která je odpovědná za územní rozvoj města. Shoda realitního sektoru koneckonců panuje i v tom, že „zakopaný pes“ pražské výstavby je právě v politice. Petra Kolínská mj. na konferenci opětně plédovala za „dostupné bydlení“, což je podle ní téma XXI. století. A také ho přitom definovala jako takové, které neshltne více než 30 – 35 % disponibilních příjmů domácností (ty mají v metropoli průměrně 1,6 členů a obývají zhruba 600 000 bytů, když na každého z 1,3 mil. Pražanů připadá 31 metrů čtverečních bytové plochy). Cesta k dostupnému bydlení podle P. Kolínské vede také a hlavně skrze veřejnou či městkou výstavbu, protože nejde o běžný tržní statek. Samozřejmě by město mělo stavět byty výhradně nájemní – Zelení stejně jako další levicové strany či hnutí považují bydlení vlastnické za takřka škodlivý fenomén a hypotéky za nesnesitelné břemeno na zádech většiny obyvatel této země. Shodou okolností ale vzápětí po konferenci SF Český statistický úřad publikoval údaje o výdajích českých domácností. V položce „bydlení, voda, energie, paliva“ je za rok 2016 číslo 20,8 %, přičemž tento podíl v roce 2013 činil 22,2 %. Lze jistě namítnout, že v těchto číslech nejsou zahrnuty splátky hypoték, stavebních úvěrů atd. Ovšem podle ČSÚ je takovými dluhy zatížena pouhá pětina českých domácností. Čísla tak do značné míry dokazují, že paní Kolínská a její političtí souputníci se vlamují do dveří dávno otevřených. Jistě, v Praze, byť samozřejmě je součástí celostátních statistik, je to trochu složitější. Možná ale hlavně s nájemným.

Jak tíží Pražany nájem?

„Nájmy jdou hodně podle příjmů a zaměstnanosti. Obé je dnes v dobré kondici, tak rostou,“ říká Jiří Pácal, jehož společnost CEH má s nájemním bydlením hodně společného. Rostou samozřejmě i prodejní ceny bytů – ty se v současnosti pohybují už opravdu kolem 100 000 Kč za „čtverec“ bytové plochy, nájmy jim ovšem sekundují více než zdatně. Takže pokud jsou dnes hypotéky nákladnější a méně dostupné, pak nájem jako alternativa k vlastnickému bydlení finančně vyhlíží skoro stejně problematicky. V Praze se na konci března za metr čtvereční platilo 300 Kč. „Průměrný nyní uzavíraný nájem v Praze za byt o 58 metrech čtverečních vychází na zhruba 18 500 korun, spolu se službami a energiemi na 22 000 korun. To už je na běžnou domácnost moc. Nájemci se hůře hledají či brzy prchají nebo neplatí,“ popisuje situaci na nájemním trhu metropole J. Pácal. Je tak otázkou, zdali k té pětině populace, která u nás bydlí v nájmu, budou další nájemníci nějak houfně přibývat.

Otázek je na současné realitní scéně Prahy pochopitelně mnohem více. Zmíněná akce SF nicméně ukázala, že jejich řešení se hledá nikoli už jen na ekonomické a profesní úrovni, ale stále více se diskuse posouvá do roviny sociální a politické. Nějaké výsledky už vidět jsou. A brzo, už na podzim po komunálních volbách, se ukáže, zda-li nynější umírněný optimismus pražských stavebníků má hlubší základ. Jisté není nic. Tak například návrh na zrušení předpisů o oslunění pražští radní dva dny po zmiňované konferenci odmítli.

Petr Bým