Novela stavebního zákona všechny problémy nevyřešila

Institut společného územního a stavebního řízení a usměrnění účasti spolků na úroveň běžnou v západní Evropě. To jsou asi hlavní pozitiva novely stavebního zákona, která začne platit s příchodem roku 2018 – na tom se shodli odborníci u kulatého stolu, který iniciovala společnost Central Group.

Obě opatření mohou zkrátit nekonečný proces povolování výstavby, jehož délka nás řadí na nelichotivé 127. místo v žebříčku Světové banky. „Původní ambice ministryně Karly Šlechtové ale nejspíše novela v její finální podobě nenaplní,“ poznamenala výkonná ředitelka Central Group Michaela Tomášková. Zároveň není jisté, zda některé pozitivní přínosy novely nezruší Ústavní soud, který by se jí měl zabývat na žádost skupiny senátorů.

Napříště bez duplicit

Jeden z největších pokroků, který by mohl omezit délku povolovacího řízení, shodli se účastníci kulatého stolu. Nově by mělo odpadnout duplicitní projednávání stejných skutečností ve dvou řízeních. Velkým plusem je fakt, že namísto dosavadních dvou odvolání proti územnímu rozhodnutí a proti stavebnímu povolení a namísto dvou žalob bude zákonnost rozhodnutí posuzována v rámci jednoho odvolání, respektive v rámci jedné správní žaloby. „Povolení stavby se oproti současnému stavu může zkrátit až na polovinu – bude pouze jeden proces, jedno odvolání, jedna žaloba,“ říká Renata Pintová – Králová, členka České společnosti pro stavební právo.

Sloučení obou řízení kvituje i soubor doporučení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), o kterém diskutovali experti na začátku listopadu na mezinárodním workshopu v Praze. Zpráva OECD považuje společné řízení za opatření, které sníží regulační zátěž a zmenší prostor k námitkám, jimiž se musejí stavební úřady zabývat.

„Spolková“  omezení

Novela stavebního zákona zavádí u nás praxi obdobnou západní Evropě. Nově budou spolky, jejichž předmětem je ochrana přírody a krajiny, účastníky územního a stavebního řízení pouze u záměrů, které vyžadují stanovisko EIA, tedy posouzení vlivu stavby na životní prostředí. Česká republika měla dosud unikátní úpravu, kdy se jakéhokoliv povolování mohl účastnit spolek z druhého konce republiky založený třeba jen třemi osobami.

O tom, jak byl v praxi tento institut zneužíván, by každý developer mohl mít samostatnou přednášku. „Zároveň je velkým přínosem i jasné vymezení účastníků řízení, především spolků a občanských sdružení. Pokud nebude stavba předmětem posouzení vlivů na životní prostředí, pak nebude spolek účastníkem územního, stavebního ani společného řízení, a to bez jakýchkoliv pochybností a dohadů v průběhu povolovacích procesů,“ konstatuje R. Pintová – Králová.

Původní úmysl překonat důsledky předchozího politického režimu a otevřít rozhodovací procesy širší veřejnosti, se totiž nakonec obrátil proti věci samé. „Pravidla byla nastavena od samého počátku velmi nedokonale a velmi široce a umožňují nyní účast mimořádně široké škále různých spolků, které často vznikají ad hoc jen pro zabránění určitému záměru. Za zájmy ochrany přírody a krajiny často skrývají zcela soukromé zájmy, které by jinak prosazovat nebylo možno. Otevřel se tak zásahům veřejnosti i prostor velmi soukromý,“ soudí Jiří Plos z Fakulty architektury ČVUT Praha a poradce České komory architektů.

Jeden stavební úřad pro soubor staveb

Stavebníci vítají také možnost vyřizovat samostatná stavební povolení pro vedlejší stavby, jako například technickou infrastrukturu a inženýrské sítě, které dosud povoloval speciální stavební úřad. Nově bude možné tyto stavby povolit v rámci jednoho stavebního povolení s hlavní stavbou, přičemž jedním z podkladů bude závazné stanovisko speciálního stavebního úřadu. Investor tak už nebude muset shánět několik stavebních povolení na různých místech jako dosud.

Novela se také pokusila řešit problematiku závazných vyjádření dotčených orgánů. V současnosti musí developer pro projekt získat vyjádření od 23 orgánů, přičemž v některých případech se musí vyjádřit až 45 různých státních a obecních subjektů. Ty si pak navíc často protiřečí, což znamená další průtahy. Developer si potom připadá jako filatelista na lovu za razítky. Novela stavebního by měla přinést zlepšení alespoň v tom smyslu, že závazné stanovisko, které je podkladem pro vydání územního rozhodnutí nebo stavebního povolení, bude muset mít odůvodnění. Důležité také je, že jej bude možné zrušit nebo změnit jen po dobu jednoho roku.

„Věříme, že tato změna povede k urychlení přezkumu závazných stanovisek, protože nadřízené orgány nebudou chtít dopustit, aby v důsledku jejich nečinnosti odpadl přezkum případně nezákonných stanovisek,“ doufá M. Tomášková.

Stále schází podpora výstavby

Podle Jiřího Plose je stávající stavební zákon špatný a ani rozsáhlými novelizacemi jej nelze zbavit různých rozporů, které budou vždy zneužitelné: „Jedná se především právě o působení dotčených orgánů a neřešení kolizí mezi jejich stanovisky stavebními úřady, o přenášení odpovědnosti za obstarání závazných stanovisek na stavebníky, místo aby byl celý proces pod efektivní kontrolou stavebních úřadů.“

Základní slabinou novely – jak se shodli účastníci diskuse – je to, že je opět pouze uměním možného, byť experti předpokládají, že současnou tragickou přeregulovanost stavebního práva alespoň částečně zlepší. „Já v zákoně stále nenacházím zakódovaný entuziazmus, aby se stavělo, budovalo. Duch zákona může totiž být pozitivní nebo negativní. Otevřené dveře k tomu, aby se při splnění jasně daných podmínek snadno dosáhlo stavění, nenacházím. Spíše bych řekl, že je stavební zákon koncipován tak, že při splnění četných, často vágních podmínek bude stavění možné připustit. To je velký rozdíl!“ shrnuje jeden z předních českých architektů Josef Pleskot.

SF/pb