Vychází nové číslo časopisu Era 21 – 1/2017

Podoby kritiky

Ondřej Hojda

Když přijde řeč na kritiku architektury, většinou panuje shoda, že její úroveň je v Česku nedostatečná. Názory na to, k čemu vlastně kritika je a co mají kritici dělat, se ale docela liší. Je tedy načase rozhlédnout se, jak se věci vyvíjejí dnes, a obrátit na chvíli pozornost mimo českou kotlinu. Ačkoli víme, že kritika není myslitelná bez historie a teorie, chtěl bych jako kurátor čísla představit i její méně akademickou podobu – takovou, která může vstupovat do diskuzí o našem prostředí, takovou, která má šanci oslovit a inspirovat praktiky, studenty i veřejnost.

Nedávný esej nestora dějin myšlení o architektuře Josepha Rykwerta klade otázku, která rezonuje celým tímto číslem: „Záleží na kritice architektury?“ Stala se i úvodní otázkou ankety, jejímž prostřednictvím jsme mapovali situaci v evropských zemích. Pohled do dějin ukazuje, že kritika vznikla jako verbální činnost, a i dnes ji tak lze nejlépe definovat. S profesorem Davidem Crowleym jsme mluvili mimo jiné o vzdělávání budoucích kritiků, bez něhož kritika může jen těžko fungovat. Jak ale Crowley také zdůrazňuje, internet jako dominantní médium stále více uplatňuje vizuální a audiovizuální prostředky a to nemůžeme ignorovat. Jaké to je, vyplňovat kritické vakuum něčím, co samo průběžně hledá svou formu?