Německo: bunkry jako moderní byty

Válečné bunkry byly řadu let považovány za jizvy na tvářích německých měst, které byly trpěny především kvůli mimořádně vysokým nákladům na jejich stržení. V poslední době se ale pro ně nachází nové využití a stále častěji je architekti proměňují v atypické byty. Před II. světovou válkou a během ní bylo v Německu postaveno několik tisíc bunkrů. Po skončení války přešly tyto stavby pod úřady civilní obrany, které je nechávaly v provozuschopném stavu kvůli obavě, že by studená válka v Evropě mohla přerůst v otevřený konflikt.

Teprve po roce 2000 přešly bunkry do vlastnictví měst, která však neměla pro tyto pozůstatky války využití. Zároveň je ale nemohla odstranit, protože jejich stržení by bylo technicky náročné a finančně mimořádně nákladné. Zájem o přebudování bunkrů na moderní bydlení se začal objevovat v posledních pěti letech, řekl ČTK architekt Rainer Mielke z brémského architektonického studia Mielke + Freudenberg. „Začali je objevovat hlavně lidé z hustě zalidněných velkoměst, kde je nedostatek obytných ploch, jako je Berlín, Mnichov nebo Hamburk. Bunkry totiž nabízejí excelentní polohu uprostřed existující zástavby a přitom jsou ve srovnání s klasickým bydlením relativně levné,“ uvedl R. Mielke.

Bunkry s 900 metry čtverečními užitné plochy lze podle něj pořídit i za méně než 100 000 eur (2,7 mil. Kč). I při zohlednění nákladů na přestavbu tak vyjdou levněji než nákup klasického bytu. Průměrná cena bytu o šedesáti čtverečních metrech se v Berlíně se pohybuje kolem 2 700 eur (73 000 Kč) za metr čtvereční, v celém Německu je průměr 2 300 eur (62 000 Kč) za metr čtvereční.

Přestavba bunkrů vypadá jinak než u klasických staveb. Místo stavění nových zdí dělníci pomocí diamantových řezáků hloubí nové prostory ve zdech a prořezávají nová okna. Přestavěné bunkry sice svým vzhledem zcela nezastírají původní účel, zároveň ale dávají jasně najevo, že našly nové uplatnění v mírových časech. V centru Hamburku by tak měl jeden z největších německých bunkrů brzy dostat „zelený klobouk“, jak to označuje architekt Mielke – několikapatrovou terasovitou nástavbu, kde na každém patře vyrostou keře a stromy, které budou sloužit jako soukromý park pro budoucí obyvatele. ČTK