Elektromobilita? Ano, ale…

Každá doba vygeneruje vynález, který má ambici změnit či dokonce zachránit svět, vynález, kterému všichni propadnou a který, jak se to alespoň jeví vždy na začátku, určí další vývoj celé společnosti. Některé přežijí a naplní očekávání, jiné skončí v zapomnění. A co čeká vynález dnešní doby – elektromobil?

Křišťálovou kouli nemáme, ale jasné je, že elektromobilita je téma dnešních dní. Hýbe světem, přináší argumenty a emoce zastánců i odpůrců, vyvolává dlouhé diskuse, a to většinou bez jasného závěru, a vyvolává velký technologický rozvoj a naděje. Přináší ovšem také velkou dávku nejistoty. Ponechme nyní stranou zásadní otázky typu: je elektromobilita vůbec udržitelná? Neskončí již brzy? Bude dostatek energie? Je vůbec správné určit jeden jediný zdroj energie jako náhradu za všechny ostatní? Je státní dirigismus v této oblasti ospravedlnitelný? Pokračovat lze takto poměrně dlouho.

Další otázky přináší evropský rozměr této problematiky, zejména vezmeme-li v úvahu ten prostý fakt, že elektromobilová legislativa se přijímá na evropské úrovni, ale s ní pupeční šňůrou spojená požárně bezpečnostní problematika se řeší samostatně v členských státech. Přitom je to právě požární problematika, která rozhodne o proveditelnosti unijní „elektromobilní“ legislativy.

Tradičně po česku…

Velké množství dalších otázek se objeví, pokud se na elektromobilitu podíváme očima těch, kteří dnes mají na starosti projekční přípravu budov. Chaos! Tak by se dal jednoduše vyjádřit současný stav příslušné legislativy v ČR. K evropské normě, která říká, že v zásadě každé parkovací místo musí být připraveno pro parkování a nabíjení elektrovozů, přistoupila Česká republika už tradičně po svém – zatímco jiné státy EU uplatnily různé připomínky, výjimky a přechodná ustanovení, u nás se prostřednictvím Ministerstva obchodu a průmyslu zmíněná norma prostě a jednoduše přeložila. A přijali jsme ji do své legislativy tak, jak byla navržena. Jiné ministerstvo tuto normu vzalo, a jalo se ji implementovat – to už jsme na Ministerstvu pro místní rozvoj. A protože tady už věděli, jaký problém to je, šli na to po česku, tedy po švejkovsku. Prý stačí, když k takovému parkovacímu místu bude přiveden tzv. husí krk, který nemusí být ani osazen kabelem. Problém je vyřešen!

Jenže…

Takhle jednoduše se tohoto problému asi nezbavíme, neboť z požárního hlediska platí: jednou parkovací místo pro elektrovůz = vždycky parkovací místo pro elektrovůz. Hra na Chytrou Elektro Horákyni nám tedy asi nevyjde.

A co šířka parkovacího stání pro elektrovůz? Bude to 3,5 metru, jak bylo požadováno ze strany hasičů, nebo nebude? Na to vám dnes nikdo neodpoví, takže při projektování budovy nemůžete navrhnout ani statický systém, ten naprostý základ každé stavby. A dále: bude umísťování nabíjecích stanic v podzemních garážích omezeno na maximálně dvě podzemní patra, jak opět požadují hasiči, nebo nebude, jak předpokládá MPO? Budou v místech s nabíjecími stanicemi nutné sprinklery, nebo nebudou? Otázek bez odpovědí je opravdu hodně. Takže stavebníci nevědí, podle čeho a jak navrhovat své budovy, úředníci nevědí, podle čeho rozhodovat a podle čeho kolaudovat. A tato obrovská nejistota je obklopena až nesnesitelnou naléhavostí politické roviny elektromobility s imperativem jejího okamžitého zavedení.

Rychle se měnící legislativa bohužel vůbec nebere v úvahu tu nejzásadnější danost přípravy každé stavby – obrovskou setrvačnost celého stavebního procesu. Elektromobilita je nicméně skutečností a budoucí technologický vývoj jistě přinese ještě další změny. Její násilné, chaotické a uspěchané zavádění do našich životů je ale velkou chybou a paradoxně může elektromobilitě spíše uškodit.

Tomáš Kadeřábek