Nový stavební zákon: rozumný kompromis nebo ohlodaná kost?

„Mnoho hráčů s vlastními představami. Nutným výsledkem je kompromis, který ale dnes snad všichni odmítají!“ – tak popsal hned na počátku první podzimní akce Stavebního fóra advokát Tomáš Běhounek aktuální stav procesu tvorby nového stavebního zákona.

„Mám pocit, že se vytratila politická vůle!“ – doplnil tento popis v následující diskusi Tomáš Kadeřábek, ředitel Asociace developerů. Faktem je, že nejspíš nejvýznamnější legislativní počin kabinetu Andreje Babiše dnes vyvolává – nepochybně kvůli pandemii a právě startující diskusi o státním rozpočtu – méně pozornosti než v nedávné minulosti.

Stejně tak je ale skutečností, že protagonisté tvorby nové podoby stavebního zákona ani v současné trochu pohnuté době nezahálejí. Jejich posledním viditelným krokem je stížnost ze strany Svazu měst a obcí (SMO). Podle té poslední verze zákona, která už je v parlamentu, nebyla řádně projednána, respektive nebyla projednána podle legislativních pravidel vlády. Jde sice o kritiku „procesní“, nikoli věcnou, ale i to naznačuje, že s konečnou podobou normy, která by měla výstavbě v Česku dodat energii a rychlost, je spokojen jen málokdo.

Především kritika

Přitom předkladatel, tedy ministerstvo pro místní rozvoj, tvrdí, že by tomu mělo být naopak. „My jsme všechny připomínky a námitky projednali a těm zásadním vyhověli,“ tvrdí Marcela Pavlová, náměstkyně ministryně Kláry Dostálové. Ti, kteří jsou na nové stavební normě přímo závislí, přesto kritikou nešetří. Od její současné podoby se naprosto distancovala Hospodářská komora, zjevně nespokojeny jsou i obce, nijak nadšen není ani samotný stavební sektor. „Já doufám, že během projednávání v parlamentu se především podaří posílit pozice státní správy,“ řekl na semináři SF Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Kritika z jiného úhlu pohledu zaznívá i z IPR-u, ta ale hlavně směrem k ustanovením, které se týkají územních plánů, respektive jejich role i tvorby. „Potřeby velkých měst jsou v tomto ohledu nesrovnatelné se situací v malých obcích. Nejen v metropoli je patrné, že územní plán není nadčasový. Vždyť v Praze jsme zaznamenali 6 900 jeho změn,“ řekl na akci SF Ondřej Boháč.

Co se ztratilo, co zůstalo

Jedním z cílů zákonodárců bylo jasné oddělení státní stavební správy od samosprávy, a to v zájmu eliminace toho, čemu se říká „systémová podjatost“. To se ovšem – vzhledem k razantnímu nesouhlasu obcí, reprezentovaných SMO – podařilo jen napůl. První úroveň stavebních řízení, respektive stavebních úřadů, zůstává podle návrhu v kompetenci obcí, až teprve 14 krajských stavebních úřadů bude řídit a také financovat stát. Pravdou je, na krajích se budou řešit všechny projekty „nadmístního“ významu, takže pro neformální zásahy obcí do povolování staveb bude prostor přece jen menší.

Vytratilo se také automaticky generované stavební povolení, přičemž i proto zejména developeři mají obavy z lhůt. „Současná podoba zákona nepřináší jejich efektivní nastavení a naopak obsahuje další nástroje k opakovanému přerušení řízení,“ konstatuje T. Kadeřábek. Prezident SPS zase upozorňuje na problematiku dokumentace projektů. Ta v minulosti nabobtnala do neúnosné šíře a časté odkazy na její nekvalitu či potřebu nějakých doplnění povolovací řízení značně zpomalují. „Prováděcí vyhláška o stavební dokumentaci vyjde v příštím roce,“ říká M. Pavlová s tím, že by měla stejně jako celý zákon přinést potřebné zjednodušení povolovacích procesů.

Zejména podle stavebníků toho v současné verzi zákona chybí ještě více, ale na druhé straně se leccos z původních záměrů zachovalo: jedno řízení a tedy jedno razítko, apelační princip, který by měl ukončit permanentní přesouvání věci z jednoho stupně na druhý, v neposlední řadě i jednodušší a hlavně rychlejší jednání s „dossy“, chronicky bolavého místa povolovacích řízení.

Mírný optimismus

Předkladatel zákona MMR je se současnou podobou zákona spokojen. Ostatní už méně, byť snad všichni věří, že nějaký pokrok přinese. Vyznění diskuse na zmíněné akci SF, která se konala pod názvem „Stavební zákon: rozumný kompromis“, bylo neutrální s mírným nádechem optimismu. Vzhledem k obsazení panelu – MMR, SPS, Asociace developerů, IPR a specialista na stavební právo – to lze považovat za skutečně reprezentativní. Pocity diskutujících i auditoria asi nejlépe vyjádřil Tomáš Kadeřábek: „Doufali jsme v šinkansen, dostaneme parní lokálku!“ Jinak řečeno se problémy výstavby řeší u nás obvyklým způsobem: raději ne a když ano, tak později a jen trochu. Nebo slovy Tomáše Běhounka z AK bnt-attorneys-at-law: „Nový stavební zákon určitě nepřináší revoluci – je to pouze významná novela.“

Petr Bým

Prezentace aktivních účastníků a fotogalerie z akce „Stavební zákon: rozumný kompromis“ najdete na našem webu zde.