Jednokolka, genetika a taylorismus aneb na okraj jedné konference

Byla to docela velká legrace. Někteří panelisté se na pódium přiřítili na jednokolce, div si přitom nepolámali údy. Další si utahovali sami ze sebe – z oscilace „kancelářských“ developerů a jejich zákazníků mezi přehnaným akcentováním efektivity v duchu taylorismu a vlnami „dobroty“ pro zaměstnance. Ještě jiní zase akcentovali význam genetiky, která by klienty mohla zmenšit do rozměrů vhodných pro miniaturní byty, které jsou už ty jediné, na něž normální lidé finančně dosáhnou.

Výjimečně početné auditorum si na konferenci Stavebního fóra Real Estate Market Autumn 2018 samozřejmě vyslechlo i vidělo leccos jiného. Každý ze čtyř panelů přinesl nejen zajímavé, ale nezřídka také unikátní informace. Třeba jakou dnes mají na finančním trhu možnost uplatnění korunové obligace a jak se získává respektovaný rating; třeba o dynamickém rozvoji kancelářského coworkingu, který má u nás už 80 center s celkem 27 000 metry čtverečními plochy; jak je možné stavět slušné a dostupné byty za ceny o 25 % nižší než je obvyklé nebo podle jakých dokumentů se řídí rozvoj dopravní infrastruktury v metropoli.

Není všechno růžové

Více než dvě desítky přednášejících na už skutku tradiční konferenci SF (17. ročník) nicméně nepřinesla jen dobré zprávy. Tak třeba objem investic do českých nemovitostí se letos (zatím) oproti roku minulému poměrně razantně snížil, také proto, že výnosy klesají, když informace o současné dominanci domácích investorů možná také něco vypovídá; v Praze na potřebná razítka čeká přes 40 000 nových bytů, jejichž aktuální ceny ovšem už přesahují reálné možnosti českých zákazníků; development nájemních domů naráží na překážky legislativní i finanční; coworkingové kanceláře možná budou pro kanceláře „klasické“ konkurencí stejnou jako je Airbnb pro dlouhodobé nájmy. Zaznělo i leccos dalšího, co lze jen stěží vykládat jako potěšitelná poselství. Přesto byla nálada na pódiu i v hledišti na první pohled dobrá, dokonce snad optimistická.

Černá a bílá – jako vždy

Český realitní trh dnes jednoznačně vysílá svým aktérům i okolí silně ambivalentní signály. Ambivalence je pojem z oboru psychologie, kde funguje jako označení pro zvláštní duševní stav, kdy člověk má současně zcela protichůdné pocity. Přesně tak se například rezidenční development může radovat z vysokých cen a stále silné poptávky, ale na druhou stranu ho nutně musí kormoutit aktuální stav legislativy a státní správy, které mu brání toho všeho využít a fakt pořádně se „rozestavět“. A protože podnikání, zvláště to velké, kam rezidenční development bezesporu patří, je věc strategická, měla by váha problémů ve výstavbě nejspíš trumfnout radost z aktuálního stavu trhu, kde prodejce má navrch. A takhle by to mohli cítit v kdekterém segmentu realitního trhu.

Jako na houpačce

Jak přednášky, tak kuloárová konverzace a vůbec nálada a celková atmosféra na REM Autumn 2018 výmluvně a jasně demonstrovaly, že tomu tak není. Ano, není to snadné, ale už vůbec to není špatné, takže není důvod ke škarohlídství a mrzoutění – takový byl témbr podzimního setkání protagonistů české realitní scény v režii Stavebního fóra. Jaké je pozadí tohoto, řekněme, konstruktivního optimismu, těžko nějak s jistotou určit. K možným vysvětlením ale určitě patří toto: český realitní trh vyrostl z dětských plenek, je už takřka dospělý a stejně tak i jeho hlavní aktéři. A lidé zralí vědí, že po letech tučných zákonitě přicházejí léta hubená a naopak. Takhle to prostě na světě chodí. A jako není třeba v euforii skákat tři metry vysoko, stejně tak není nutné sahat po oprátce, když se někde blýská.

Petr Bým